Divadelní noviny Aktuální vydání 18/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

18/2024

ročník 33
29. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 358)

    Kupodivu, v Brně bylo opět vedro. Do areálu Divadla Radost přicházeli diváci v košilích. Nejmenší z nich v letních šatičkách. Ve světlech reflektorů poletoval drobný hmyz.

    FOTO DR

    Na kruhovém pódiu stál indiánský stan. Trochu se z něj kouřilo. Ze tří stolků trčely makety zelených smrků. Po dvoře se promenádovali herci zmalovaní jak Indiáni s opeřenými čelenkami na hlavách.

    Usměvavý ředitel Vlastimil Peška si mnul ruce a vzpomínal na poněkud vzdálenou dobu, ve které mladí filharmonici vymyslili indiánský kmen Čučudějů a do čela mu postavili náčelníka Zoubka.

    Na pódium vběhla divoce se tvářící tlupa v barevných kostýmech Čučudějů. FOTO DR

    Na pódio vběhla divoce se tvářící tlupa v barevných kostýmech Čučudějů. Hupsala, natřásala, dupala, vydávala zvuky, halekala a je docela možné, že i zpívala. Manitou to suď…

    Bujná a copatá macecha Wakýja vyhnala siroty Ahajúta a Šavenis do lesa. Děti potkaly zlého ducha Kaděnakoku a jeho družku Kababinoku, civilním povoláním lidožrouty. Lumpačily a ze svízelů jim pomohl smrdutý skunk. Skákal ze stromu na strom a lidožrouty postříkal odporně smradlavou tekutinou, která naštěstí nesmrděla, protože pocákala sukničku mé malé sousedky a ta řekla: To ale vůbec nesmrdí

    Soubor principála Pešky legraci rozumí. FOTO DR

    Voskovec s Werichem obohatili kdysi češtinu o nespisovný termín „hovadno“. Praštěné pohádky jsou toho výrazu věru hodny. A to mírou velikou. Snažil jsem se prezentované legraci nerozumět, ale několikrát jsem se neudržel a od srdce se tak řehtal, až jsem budil pozornost blbnoucích herců. Smály se děti, smáli se dospělí. Čučudejové se stali miláčky davu. Soubor principála Pešky legraci rozumí a dělat „srandu“ umí. Bič uplést dovedou z ničeho…

    Velké „hovadno“ stoupalo vzhůru, až do nebe. FOTO DR

    V pohádce o nejšerednějším Indiánovi stíhal špílec gag a naopak gag špílec. Velké „hovadno“ stoupalo vzhůru, až do nebe, protože venkovní arény, jak známo, stropy nemají… Sbor komiků na čele s tlusťochem Michalem Sopuchem se předháněl v rozmařilém mrhání vtípky a fórky. Dalibor Dufek řádil jako pominutý a Jan Šťava  mu v tom úspěšně sekundoval. Vladimír Řezáč žádnou srandu zkazit neumí a Pavel Novák se humoristou narodil. Suchým pohledem intelektuála dokáže vydolovat smích i ze situací tragických. Leona Ondráčková byla indiánskou treperendou a Stanislava Havelková rozdychtěnou šťabajznou, radost pohledět. A protože i Indiáni mají robátka, skotačili a dělali, že hrají – sympatický klučina Ferdinand Rotter a kurážná holčina Kateřina Kocichová. Zlo bylo v Praštěných pohádkách zastoupeno mírně, ale i přesto bylo po zásluze potrestáno.

    Zlo bylo v Praštěných pohádkách zastoupeno mírně, ale i přesto bylo po zásluze potrestáno. FOTO DR

    Herci dostali stvoly žlutých slunečnic ovázaných mašličkami a já rozesmátý jsem se ploužil k domovu…

    Divadlo Radost má za sebou šedesátou devátou, dodávám úspěšnou sezonu. Vážení, je-li vám smutno, seberte své děti a dejte si v Radosti pohádky, co jsou praštěné… Neprohloupíte.

    Brno – Komín, 30. 6. 2018

    Divadlo Radost, Brno Vlastimil Peška: Praštěné pohádky aneb Z mýtů a povídaček slavného indiánského kmene Čučudejů. Režie a scénická hudba: Vlastimil Peška, výprava: Pavel Hubička. Osoby a obsazení: O lidožroutech, dětech a skunkovi – indiánská macecha Wakýja — Dalibor Dufek, indiánský tatínek Hindubin — Vladimír Řezáč, Ahajúte, syn indiána Hindubina — Ferda Rotter Šavenis, dcera indiána Hindubina — Michaela Rotterová nebo Kateřina Kocichová, zlý duch Kadědanoka — Michal Sopuch, jeho družka Kababinoka — Pavel Novák, Kojot 1 — Leona Ondráčková, Skunk, také Kojot 2 — Stanislava Havelková, Kojot 3 — Jan Šťava; Wahurka a Čučudejové – Wahurka – nejšerednější indián, kterého kdy spatřilo světlo světa — Jan Šťava, Kúwi – šeredný náčelník kmene Kayovů — Michal Sopuch, Aktášú – duch velkého bubnu, také masařka — Dalibor Dufek, Kšú – indián kmene Čučudejů též jelen — Pavel Novák, Kšá – indián kmene Čučudejů — Ferda Rotter, Kšé – indián kmene Čučudejů, též divoké prase — Vladimír Řezáč, Wokidaša – indiánka kmene Čučudejů, též hyena — Leona Ondráčková, Wokodaka – indiánka kmene Čučudejů též hyena — Stáňa Havelková, Nataša – indiánka s altovým hlasem, též hyena — Michaela Rotterová nebo Kateřina Kocichová. Premiéra na Letní scéně Radosti, 29. června 2018. Délka představení 1 hod. 20 min.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 358)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,