Landovský tiskem
Soubor Hodinový hoteliér a jiné hry zahrnuje osmero divadelních a rozhlasových textů jednotného stylu, ale nestejné úrovně. Úvodní Případ pro vesnického policajta (1972), který se zhlédl v Gorkého Na dně, bychom rádi postrádali – landovská „řečnost“ zde překračuje míru snesitelnosti. Následuje vrcholný Hodinový hoteliér, jenž vděčí za svou divadelní pověst (stvrzenou dlouhou řadou provedení domácích i zahraničních) inspirativní „modelové“ inscenaci Evalda Schorma v Činoherním klubu 1969.
Křest souboru her Pavla Landovského: v popředí autor a křtitel Josef Abrhám FOTO ONDŘEJ FUČÍK
Umělecká síla Pavla Landovského spočívá v dialogu – v nápadité a vtipné jazykové charakterizaci tuctových i excentrických, všelijak bizarních postav z různých společenských, zejména těch okrajových, vrstev. Slabinou je naproti tomu nedostatek smyslu pro kompozici. Projevuje se jistou ledabylostí při výstavbě situací a vedení děje, který je často pohlcován nekonečnou řekou řečí.
V Landovského hrách se to hemží podvodníky a pokleslými živnostníky všeho druhu, traktovanými s útočnou komikou a v groteskní nadsázce. V Hodinovém hoteliérovi je koexistence pochybného obchodu s neméně pochybnou láskou nazřena v generační konfrontaci, ústící v nalezení jakéhosi životního smyslu.
Jistou příbuznost s Hoteliérem lze spatřovat v Supermance, ovšem v ženské perspektivě a na zřetelně nižší umělecké úrovni. Hra vznikla v době normalizace a ojedinělé inscenace se u nás dočkala až po Listopadu.
Dominance řeči v Landovského dramatické metodě se pozitivně uplatnila v jeho hrách napsaných pro rozhlas. V Objížďce dokázal dramatik slovem sugestivně zprostředkovat složitě propletený, politicky motivovaný děj normalizační „road story“, nadlehčovaný četnými dobovými absurditami.
Vrcholem nové tematické orientace je otevřeně disidentský Arest. Personál vazební cely na Pankráci ve zkratce reprezentuje hrstka skutečných i zdánlivých provinilců, kteří s humorem, nadhledem i strachem prožívají svou nejistou a nesnadnou čekatelskou situaci. Disidentský živel vnáší do této politicky neuvědomělé společnosti spisovatel Vaněk Ferdinand, v jehož plachém, leč rozhodném postoji vytušíme prvního disidenta Václava Havla. Hra podobně jako ostatní rozhlasové pokusy vyniká přesným popisem prostředí a výstižnou charakterizací jednotlivých typů, avšak liší se od nich efektním závěrem. Zvenčí se ozývá střelba a vězni se domnívají, že jde o vzpouru, a stavějí ze slamníků improvizované barikády. Brzy však vyjde najevo, že režisér Vávra „na vedlejším katru“ točí trilogii Osvobození Prahy. Vaněk to komentuje slovy Ten bude točit, až se utočí, což se zřejmě naplnilo jinak, než poslední spravedlivý předpokládal.
Závěrečná gaunerská komedie se zpěvy a tanci Protentokrát zbohatnem z roku 1997 je monstrum, technicky tak bujné, že by je zkrotila leda Laterna magica pod bičem zvěčnělého Alfréda Radoka.
Doslov editorky Lenky Jungmannové je pečlivým průvodcem životem a dílem Pavla Landovského. Chronologicky probírá jednotlivé hry, výstižně je chakterizuje a stručně inrerpretuje, evokuje dobové souvislosti. Pokouší se též vnést jasno do temnot normalizační kulturní situace, v níž si Landovský utajeně (pod přátelskými „pokrývači“) přivydělával. Například v populárním seriálu Jak se máte, Vondrovi?. Setkání disidenta s puncovanou soudružkou Jiřinou Švorcovou! To jsou paradoxy!
Doslov je doplněn soupisy divadelních a rozhlasových inscenací i jejich vydání.
Abych nezapomněl: nese titul Řečněj člověk Pavel Landovský.
Pavel Landovský: Hodinový hoteliér a jiné hry. Vydal Filip Tomáš – Akropolis, Praha 2013. Ediční příprava a doslov Lenka Jungmannová, redakce Irena Danielová.
Komentáře k článku: Landovský tiskem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
