Ve spárech starých vášní
Východočeské divadlo uvedlo v květnu premiéru tragikomedie Das weite Land neboli Neznámá země rakouského dramatika Arthura Schnitzlera. Název se do češtiny většinou volně (poněkud poeticky) překládá jako Duše – krajina širá. Schnitzler je Freudův o něco mladší současník a je původní formací a praxí rovněž lékař. Srovnatelným „medicynikem“ je i ve svém umění, právě pokud jde o transponované obrazy doby, v níž žil.
Petr Dohnal a Veronika Macková v Schnitzlerově a Lipusově propletenci vztahů FOTO JAN FAUKNER
Pardubická scéna se na rozdíl od sousedního Hradce zatím vesměs pohybovala v mantinelech měšťanského kamenného divadla – tomu po léta odpovídaly její repertoár i ansámbl. Podařilo se hostujícímu režiséru Radovanu Lipusovi nastudováním Schnitzlerova dynamického propletence vztahů pohnout zdejšími poklidnými, ne-li stojatými vodami?
V díle rakouského dramatika, napsaném před více než sto lety, reprezentují tehdejší nový svět sporty – vedle více oddechového lawntennisu také adrenalinový alpinismus s riskantními výstupy na obtížný velehorský vrcholek. Kontrast nového a starého se v této inscenaci promítá do kostýmů – civilní či sportovní oblečení většiny postav značí aktivitu a pokrok, a na druhé straně nákladné róby (a především klobouky) dam představujících starý, nepodlý svět. Scéna Petra Matáska působí spíš „funkcionalisticky“ než secesně: trojstupňové pódium, lehké kovové konstrukce. V pozadí scén odehrávajících se v horském hotelu pohlednicově vykukují Alpy a u hudby nejsugestivněji působí předzvěstné sólové vstupy violoncella.
Rolí Bedřicha Hofreitera se po brněnských osmi letech vrací do Pardubic Milan Němec (zatím také jako host, ale od nové sezony má zde působit nastálo), a je to návrat mimořádně povedený. Postavě po všech stránkách úspěšného a sebevědomého podnikatele propůjčil věcnou přímočarost, která je v klíčových a zlomových situacích přímo dravčí. Odloží-li poker face, tak jen proto, aby ukázal cynické zuby. V roli manželky Evženie mu celkem zdařile sekunduje Petra Janečková, i když podoba, kterou vtiskla své postavě, je až příliš „nevinná“. Evženie ovšem nepřistoupila na určitou hru, ale sama se stala aktivní hráčkou.
Ve vzduchu visí zlověstná záhada: Spáchal klavírní virtuos Korsakov skutečně sebevraždu, nebo jeho smrt způsobila cizí ruka?
Podnikatel a představitel nového, tolerantního životního stylu pohybující se výlučně v režimu úspěšného vyřešení čehokoli uvízl ve spárech starých vášní. Smrt námořního poručíka, milence Evženie, dodatečně vrhá světlo na způsob, jakým odešel z tohoto světa výše zmíněný klavírní virtuos. Zlé konce zlých her. Ale i jako duelový vrah (v zákonodárství monarchie byl souboj přísně zakázaný „sport“) vyhodnocuje Němcův Hofreiter situaci jen čistě technicky. A když jej osloví v dětské nevinnosti navrátivší se syn, nevíme, zda jihne, nebo jen uznává svou porážku.
Ostatním hercům se daří vystoupit ze stínu suverénní hlavní postavy jen místy. Alexandru Postlerovi jako představiteli bankéře Nattera se to povede až ve chvíli vyhrocené konfrontace s Bedřichem. U loajálního doktora Mauera (Petr Dohnal) je jasné, že by nudná na scéně měla být spíš postava než herec. Veronice Mackové, jež hraje Hofreiterovu milenku Ernu, vychází lépe živelná dívčí koketerie než zaujetí ženy, která ví, koho chce.
Představení, ač trvá více než tři hodiny (text předlohy je krácen minimálně), se snad až na pár čistě konverzačních pasáží obešlo bez hluchých míst a Němcův návrat určitě znamená pro následující sezonu velký příslib.
Východočeské divadlo Pardubice – Arthur Schnitzler: Duše – krajina širá. Překlad Josef Balvín, režie Radovan Lipus, hudba Miloš Orson Štědroň, scéna Petr Matásek. Kostýmy Ha Thanh Nguyen. Premiéra 8. května 2015. (Psáno z druhé premiéry 10. května 2015.)
Komentáře k článku: Ve spárech starých vášní
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
