Kategorie článků:
Ti, kteří se nebojí mluvit
I letos byla Wen Hui hlavní hvězdou festivalu. Druhou zahraniční akvizicí festivalu bylo sólo jihokorejského výtvarníka, performera a hudebního skladatele Jahy Kooa Historie korejského západního divadla.
Olomoucké šepoty a výkřiky (No. 4)
Včera jsem si posteskla nad nedostatkem „bizárků“, v sobotu se však festivalové publikum dočkalo korejského představení Complement, dramaturgií Flory vtipně zařazeného do jednoho dne s těžko uchopitelnou a rovněž dílem taneční Pustinou.
Olomoucké šepoty a výkřiky (No. 3)
Z bergmanovské linie letošní Flory se na první pohled vyděluje programová sekce Fokus: Korea zaměřená na současné korejské taneční divadlo, která představila hned tři produkce v jediný den, a umožnila tak divákům udělat si ryze korejský pátek.
Poslední komentáře
- on Zemřela Jelena MašínováPro mě nezemřela, je součást Pavla Kohouta a ten j…
- on Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 16)Mě ty Vaše vzpomínky baví. Hlavně tou upřímností.…
- on Zemřel Rudolf StärzDěkuji vám, že věnujete pozitivní vzpomínku nebo s…
- on Divadlo jako škola lidskostiÚsilí krok za krokem otevírat možnosti mezilidské…
- on Zemřel Milan SládekDovolte mi, prosím, projevit upřímnou soustrast. L…
- on Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 14)Dobré
- on Clown Bilbo bloguje (No. 114)Milý Bilbo, moc pěknej článek!
Akcent na dokument (No. 2)
Festivaly jsou - pro přemýšlení o daném žánru či oboru - mnohdy zajímavé a přínosné i svými problematickými tituly. V nich se o hranicích či nejasnostech daného uměleckého směru a snažení dovíte mnoho. Aneb o projektu Pizza pro národ jihokorejského tvůrce Kima Hwanga.
