Zemřela Ljuba Benešová
V inscenaci monodramatu Erica-Emmanuela Schmitta Oskar a Růžová paní (režie Jaromír Pleskot, prem. 4. 11. 2004, Divadlo Miriam, Praha). Foto Jaromír Pleskot
Ljuba Benešová
4. 9. 1926 Ivanovice na Hané – 6. 9. 2018 Praha
Herečka, první žena Jiřího Adamíry.
Od dětství jevila herecké a výtvarné nadání, byla členkou Dismanova dětského rozhlasového souboru a již jako dítě vystupovala koncem třicátých let na jevišti Umělecké besedy v Praze. Po maturitě vystudovala herectví na DAMU, načež dostala nabídku z Divadla pracujících v Gottwaldově (dnešní Městské divadlo Zlín), kde působila v letech 1948-1955. Do této doby také spadá její první filmová role v ideologicky dobovém dramatu Botostroj (1954), který se natáčel právě ve Zlíně.
Se svým mužem, hercem Jiřím Adamírou (Ostrava, druhá polovina padesátých let). Foto archiv
Po Gottwaldu, resp. Zlíně spojila od září 1955 na devět let svůj osobní i profesní život spojila s Ostravou, kam ji angažoval režisér Jiří Dalík. Na scéně Státního divadla v Ostravě (1955-1964) hrála například v Žebrácké opeře, Richardovi III. nebo Námluvách Pelopových. V Ostravě navázala také poměrně úzkou spolupráci s místním studiem Československého rozhlasu a později i s televizí. Tehdejší počátky televize se ale odehrávaly v podobě živého vysílání, což se týkalo i dramatických útvarů, takže doklady o její účasti v četných televizních dílech nejsou dochované. Nabídky filmařů odmítala, a přestože v Ostravě se jí nabízela možnost stát se regionální divadelní hvězdou, v polovině šedesátých let následovala svého manžela Jiřího Adamíru do Prahy.
V roli Calpurnie, Caesarovy ženy, s Miloslavem Holubem (Julius Caesar) v inscenaci Shakespearova Julia Caesara (režie Radim Koval, prem. 19. 4. 1964, Státní divadlo / Divadlo Zdeňka Nejedlého (dnes DAD), Ostrava). Foto František Krasl
V letech 1964 – 1990 byla členkou souboru Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (dnes Švandovo divadlo). Adamíra byl v Praze angažován již o dva roky dříve, takže Benešová do Prahy soukromě (i pracovně) často zajížděla, navíc zde kdysi studovala, takže hlavní město pro ni nebylo ničím novým. Ovšem – jak sama později přiznala – z našlápnuté kariéry přední ostravské herečky se náhle stala jen jednou z mnoha. Nicméně i na scéně Realistického divadla se časem propracovala k velkým rolím, jak v klasice (Hamlet, Strýček Váňa), tak v moderním repertoáru (Smutek sluší Elektře, Don Juan). Do doby jejích pražských začátků spadá i druhá (a zároveň poslední) filmová role v psychologickém dramatu Ta třetí (1968). Širší uplatnění našla opět před mikrofonem Československého rozhlasu, kde účinkovala v řadě inscenací.
V roce 1966 na jevišti Realistického (dnes Švandova) divadla. Foto archiv
Aktivní nepřestala být ani po odchodu ze stálého angažmá počátkem devadesátých let. Pohostinsky hrála v Divadle Miriam (Hodina lásky, Růžová paní). Sama pak napsala hru Lásky sester Rottových, s níž podnikla četná zájezdová představení, a to i do krajanského zahraničí. Hrála v ní po boku Drahomíry Fialkové.
Trojice uprostřed (zleva): Marta Vančurová jako Magda Vendlová, Ljuba Benešová v roli Lídy Bencové a Josef Vinklář jako Vladimír Sárek ve hře Oldřicha Daňka Případ bez jednacího čísla (r. Ivan Glanc, prem. 8. 2. 1974, Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého, Praha). Foto Vilém Sochůrek (archiv IDU)
Byla také dlouholetou členkou komise pro udílení Cen Thálie. V roce 1996 obdržela od Herecké asociace cenu Senior Prix.
S manželem Jiřím Adamírou (1926-1993) žila od jejich společného angažmá v Ostravě. V Praze se ale jejich osudy rozdělily, když Adamíra navázal vztah s herečkou Hanou Maciuchovou. Z manželství Jiřího Adamíry a Ljuby Benešové pochází syn Marek Adamíra, který je lékařem a působí v pražském centru IKEM.
Zemřela po krátké nemoci. O jejím úmrtí informovala Herecká asociace.
Veřejný pohřeb se nechystá, rozloučení se uskuteční v úzkém rodinném kruhu.
/Pro i-DN z více veřejných zdrojů, především z CSFD – zde – zpracoval hul/
Komentáře k článku: Zemřela Ljuba Benešová
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
