Divadelní noviny > Zahraničí Zprávy
Zemřela Mirella Freni
Foto archiv
27. 2. 1935 Modena, Itálie – 9. 2. 2020 Modena, Itálie
Světově proslulá italská sopranistka, interpretka mnoha rolí v operách Mozarta, Verdiho, Pucciniho nebo Čajkovského, často se objevovala po boku Luciana Pavarottiho nebo Plácida Dominga, a to i v řadě skvělých nahrávek pod vedením Herberta von Karajana nebo Giuseppe Sinopoliho. Jejím manželem byl proslulý bulharský basista Nicolai Ghiaurov.
Studovala v Bologni a debutovala v rodném městě v Teatro Municipale 3. března 1955, tedy ve dvaceti letech, v roli Micaëly v Bizetově Carmen. Téhož roku se provdala za svého učitele na bolognské konzervatoři, klavíristu a dirigenta Leone Magieru, s nímž měla dceru. Magiera ji v roce 1958 nasměroval k roli Mimi v Pucciniho Bohémě v turínském Teatro Regio. Tato role se stala jednou z jejích životních, a to zvláště ve dvojici s Pavarottim v roli básníka Rudolfa.
V sezoně 1959–1960 zpívala v Nizozemské opeře v Amsterdamu a v letech 1960–1962 na festivalu v Glyndebourne, což jí přineslo mezinárodní úspěch, a to v Zeffirelliho inscenaci Donizettiho Nápoje lásky, kde zpívala Adinu. Italský repertoár zůstal její hlavní doménou. V Glyndebourne ji dále čekaly role mozartovské – Zuzanka ve Figarově svatbě a Zerlina v Donu Giovannim.
V roce 1961 debutovala v londýnské Královské opeře Covent Garden jako Nannetta ve Verdiho Falstaffovi a v roce 1963 v milánské La Scale ve stejné roli. Téhož roku poprvé zpívala i v chicagské Lyrické opeře. V roce 1965 debutovala v Metropolitní opeře v New Yorku jako Mimi v Bohémě. Na této scéně vystoupila ve 140 představeních, naposledy v roce 1997 v titulní roli Giordanovy Fedory. Mezitím zde zpívala v Donizettiho Nápoji lásky, Liu v Pucciniho Turandot, Markétku v Gounodově Faustovi, Julii v Gounodově Romeovi a Julii, Zuzanku ve Figarově svatbě, Micaëlu v Carmen, Alžbětu z Valois ve Verdiho Donu Carlovi, titulní roli v Pucciniho Manon Lescaut, Taťánu v Čajkovského Evženu Oněginovi, Alici Fordovou ve Verdiho Falstaffovi a titulní roli v Cileově Adrianě Lecouvreur.
V roce 1968 v MET. Foto Louis Melancon / Met
V polovině šedesátých let se stala jednou z oblíbených pěvkyň Herberta von Karajana, s nímž pak často spolupracovala v opeře i na koncertech. Nahráli spolu mimo jiné legendární nahrávky Pucciniho Bohémy a Madam Butterfly, v nichž byl jejím partnerem Luciano Pavarotti, či Verdiho Requiem s dalšími sólisty Christou Ludwig, Carlem Cossuttou a Nicolaiem Ghiaurovem. Právě tento světoznámý bulharský basista se stal v roce 1978 jejím druhým manželem, když se rozvedla s Magierou. S Ghiaurovem často vystupovali, nahrávali a dávali mistrovské kurzy a pomohli založit Centro Universale del Bel Canto ve Vignole. Po Ghiaurovově smrti v roce 2004 pokračovala v propagaci bel canta a v udržování jeho tradice a věnovala se výuce mladých zpěváků z celého světa.
Postupně rozšiřovala svůj repertoár, ať už na jevišti či na nahrávkách, který obsahoval mimo jiné i tyto role: Beatrice (Belliniho Beatrice di Tenda), Elvira (Belliniho Puritáni), Markétka (Boitův Mefistofele), Líza (Čajkovského Piková dáma), Norina (Donizettiho Don Pasquale), Marie (Donizettiho Dcera pluku), Mireille (Gounodova Mireille), Oberto (Händelova Alcina), Nedda (Leoncavallovi Komedianti), Hraběnka (Mozartova Figarova svatba), Lauretta (Pucciniho Gianni Schicchi), Angelika (Pucciniho Sestra Angelika), Giorgetta (Pucciniho Plášť), Tosca (Pucciniho Tosca), Matylda (Rossiniho Vilém Tell), Aida (Verdiho Aida), Elvira (Verdiho Ernani), Leonora (Verdiho Síla osudu), Desdemona (Verdiho Otello), Amelia (Verdiho Simon Boccanegra) či Violetta (Verdiho La traviata). Většinu z těchto oper také nahrála, někdy i opakovaně. Vedle Pavarottiho patřili k jejím častým partnerům na jevišti a na nahrávkách také Plácido Domingo, José Carreras nebo Peter Dvorský.
Kromě zmíněných Karajanových nahrávek uveďme ještě Manon Lescaut, Toscu a Madam Butterfly s Giuseppem Sinipolim, Micaëlu v Carmen s Karajanem a později s Ozawou, Evžena Oněgina s Jamesem Levinem, Pikovou dámu se Seijim Ozawou, Figarovu svatbu (Zuzanka) se sirem Colinem Davisem, Otella a Aidu s Karajanem, Falstaffa se sirem Georgem Soltim, Ernaniho a Sílu osudu s Riccardem Mutim, Simona Boccanegru s Claudiem Abbadem, Falstaffa s Jamesem Levinem či Viléma Tella s Riccardem Chaillym.
Hrála také ve dvou operních filmech režiséra Jeana-Pierra Ponnella: Madam Butterfly (1975) s Plácidem Domingem (dirigoval Karajan) a Figarova svatba (1976) s Dietrichem Fischerem-Dieskauem, Kiri Te Kanawou a Hermannem Preyem. Ve výběru repertoáru byla opatrná, například Butterfly nahrála dvakrát a ještě pro film, ale na jevišti celou roli nikdy nezpívala, stejně jako další role, které ztvárnila pouze pro nahrávky a živě z nich zpívala jen jednotlivé árie.
S profesionální kariérou se rozloučila v sedmdesáti letech, když zpívala Janu z Arku v Čajkovského Panně orleánské ve Washington National Opera 11. dubna 2005. Téhož roku oslavila padesát let na scéně a čtyřicet let v Metropolitní opeře galakoncertem v tomto operním domě, který dirigoval James Levine. Velice muzikální, atraktivní pěvkyně s charakteristicky průzračným, svítivým tónem, který postupně vyzrával, zanechala v dějinách opery nesmazatelné místo; a její naštěstí početné nahrávky patří v mnoha případech k opravdovým pokladům operní diskografie.
Foto archiv
Zemřela ve svém domě v rodné Modeně po dlouhé nemoci a několika prodělaných mrtvicích. Její úmrtí potvrdila její dlouholetá manažerka J. F. Mastroianni.
/Z více veřejných zdrojů pro i-DN převzal a upravil hul/
Komentáře k článku: Zemřela Mirella Freni
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
