Dlouhá má nejvíce nominací na Radoka
Dnes byly oznámeny nominace v osmi kategoriích na Ceny Alfréda Radoka. Laureáti budou vyhlášeni 25. února 2012 v Divadle v Dlouhé. Slavnostní večer bude moderovat Lenka Krobotová a David Novotný, tedy herci z Dejvického divadla – loňského Divadla roku. Členové souboru Divadla v Dlouhé pak obstarají hudební doprovod. Ceny Alfréda Radoka uděluje Nadační fond Cen Alfréda Radoka ve spolupráci s časopisem Svět a divadlo.
Nominace v jednotlivých kategoriích
Inscenace:
Europeana – Divadlo Reduta – Národní divadlo Brno (režie Jan Mikulášek)
Les enfants terribles (Příšerné děti) – Národní divadlo (režie Alice Nellis)
Polední úděl – Divadlo v Dlouhé (režie Hana Burešová)
Lucie Žáčková jako Blanche. Foto Oleg Vojtíšek
Ženský herecký výkon:
Helena Dvořáková – Ysé v inscenaci Polední úděl (režie Hana Burešová, Divadlo v Dlouhé)
Gabriela Míčová – Romi v inscenaci Odpad, město, smrt (režie Dušan D. Pařízek, Pražské komorní divadlo)
Lucie Žáčková – Blanche v inscenaci Tramvaj do stanice Touha (režie Ladislav Smoček, Činoherní klub)
Mužský herecký výkon: Martin Havelka – Mistr v inscenaci Leoš aneb Tvá nejvěrnější (režie Vladimír Morávek, Divadlo Husa na provázku)
Norbert Lichý – Otec Helge v inscenaci Rodinná slavnost (režie Martin Františák, Divadlo Petra Bezruče)
Marek Němec – Mesa v inscenaci Polední úděl (režie Hana Burešová, Divadlo v Dlouhé)
Martin Pechlát – Andreas Karták v inscenaci Legenda o svatém pijanovi (režie David Jařab, Pražské komorní divadlo)
Martin Pechlát jako Andreas Karták. Foto Kamila Polívková
Divadlo:
Buranteatr
Divadlo Reduta – Národní divadlo Brno
Divadlo v Dlouhé
Pražské komorní divadlo – Divadlo Komedie
Česká hra:
Miroslav Bambušek: Česká válka – uvedlo Divadlo Na zábradlí (režie David Czesany)
David Drábek: Jedlící čokolády – uvedlo Klicperovo divadlo (režie David Drábek)
Petr Zelenka: Ohrožené druhy – uvedlo Národní divadlo (režie Petr Zelenka)
Nominovaná je i Cpinova výprava k Mikuláškovým Trapným mukám. Foto Jakub Jíra
Scénografie:
Marek Cpin – výprava k inscenaci Trapná muka (režie Jan Mikulášek, Divadlo Husa na provázku)
Martin Černý – scéna k inscenaci Polední úděl (režie Hana Burešová, Divadlo v Dlouhé)
Jan Nebeský a Jana Preková – scénografie k inscenaci Král Lear (režie Jan Nebeský, Národní divadlo)
Hudba:
David Babka – Wanted Welzl (režie Jiří Havelka, Dejvické divadlo)
Aleš Březina – Král Lear (režie Jan Nebeský, Národní divadlo)
Miloš Štědroň – Leoš aneb Tvá nejvěrnější (režie Vladimír Morávek, Divadlo Husa na provázku)
XINDL X (Ondřej Ládek), Dalibor Cidlinský jr. – Cyrano!! Cyrano!! Cyrano!! (režie Vladimír Morávek, Divadlo na Vinohradech)
Talent:
Michal Isteník – herec
Igor Orozovič – herec
Anna Petrželková – režisérka
Komentáře k článku: Dlouhá má nejvíce nominací na Radoka
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Marie Reslová
No, to je překvapení!
Pokud je toto hlavní proud, jsem úplně, ale úplně mimo. Vlastně jsem trochu vyděšená.
31.01.2012 (23.15), Trvalý odkaz komentáře,
,Pavel Kylián
A co Vám konkrétně vadí?
Jako každá statistika to o ničem moc nevypovídá…
31.01.2012 (23.49), Trvalý odkaz komentáře,
,Marie Reslová
Nevadí mi nic.
Respektuju to. Jen se mi zdá, že z té statistiky vyplavaly nahoru věci zcela nesouměřitelných kvalit. A asi budu přemýšlet, co to znamená, proč se to stalo.
31.01.2012 (23.59), Trvalý odkaz komentáře,
,Vladimír Hulec
Vojta Varyš
nanesl za výsledky ankety DN Inscenace roku otázky „hlavního proudu“ české kritiky potažmo dokonce divadla. Radoci daleko víc vypovídají o hodnotách, které česká kritická obec oceňuje (byť samozřejmě v absolutním úsudku je třeba být velmi opatrný). Mne dlouhodobě mrzí, že si anketa nevšímá projektů nezávislého divadla (myslím, že by mohlo mít zvláštní kategorii/kategorie – třeba performance, jednorázový, outdoorový či site specific projekt apod.), chybí mi kategorie režie (inscenace není to samé), light design, multimediální projekt, měly by se rozlišovat soubory od divadla (v Alfredu, MeetFactory či NoD hraje řada souborů – co znamená, dám-li Divadlem roku MeetFactory a vedle toho Pražské komorní divadlo/Divadlo Komedie?), postrádám loutkářskou kategorii, tanec, hudební divadlo… Zkrátka jako by radokovské ceny nevnímaly/nerespektovaly současné divadlo a jeho trendy. Souměřitelnost je pak vskutku „kulhavá“, neb mnohý (včetně mne) se snaží upozornit v rámci těsných pravidel na dost rozlišné projekty či přístupy. Další problém je silný pragocentrismus (a myslím i brnocentrismus – uvidíme, kdo dával brněnské projekty), jemuž ale asi nelze zabránit.
Mohu-li přispět rychlým komentářem:
Největším překvapením je pro mne Buranteatr v Divadlech roku a absence Uhdeho Leoše v Hrách roku. Přecenění (podle mne) Poledního údělu se dalo čekat už po vítězství v anketě DN (odtud zřejmě i dost rutinní uvádění DvD jako Divadlo roku, čekal bych tam spíš Alfu, DPB, ND, KD HK, anebo herecky exklusivní DD). Absence Nebeského Leara v Inscenaci roku je – předpokládám – hodně daná tím, že jej mnoho kritiků v době uzávěrky ankety ještě nevidělo (a někteří „utekli“ do kategorie scénografie a hudba). Naopak mne velmi těší a trochu překvapil úspěch Příšerných dětí, jež také nevidělo mnoho kritiků (kdo je viděl, zřejmě je i tipoval) a Gabriely Míčové ve Fassbinderovi. Je myslím opravdu výjimečná, propojuje vysoce stylizované fyzické herectví s vypjatě emotivním, pohybuje se na ostré hraně civilnosti a vyzývavosti, kombinuje a mísí výtvarně působivé/provokativní okamžiky s – v rámci role – psychologicky (sebe)destruktivními. Jak to, že si jí ještě nevšiml film?
01.02.2012 (0.24), Trvalý odkaz komentáře,
,Petr Pavlovský
Po dvou letech začal jsem chodit do divadla až počátkem listopadu (Přelet nad loutkářským hnízdem – viz zde speciální dvojautorský blog). Ankety jsem se proto nezúčastnil. Tím spíš mě uspokojuje nominace DvD, bylo prvním, kde jsem dohnal zameškané – viz můj blog. Tím pádem se ztotžňuji i s nominací H. Dvořákové, včera jsem jí byl v DvD. cestou do Ungeltu, gratulovat k narozeninám.
S případnou nominací Nebeského Leara bych byl i já spokjen, Vojto, tady se výjimečně shodujeme. Jako inscenaci roku bych ovšem nejraději viděl Lipusovy /a Pivovarovy/ Plyšáky z Plzenské Alfy. (Pozve jej Deák do DnV?)
Dohnal jsem už také Fidlovačku, a tak mě uspokojuje nominace T. Töpfera na Thálii, ovšem stejnou měrou by si ji zasloužila i T. Bebarová, jejíž „derniéru“ v roli Lízy D. (před mateřskou) jsem zhlédl minulý týden. (Pedantská výtka k jinak politicky velice „štěpným“ Hvězdám na vrbě: Před půl stoletím by středoškolák určitě nsřekl, že je něco „super“. To je úsloví z mnohem mladšího paradigmatu češtiny.)
Vladimírovo volání po oceňování „projektů nezávislého divadla“, je trochu generační: kdo by je měl oceňovat? Především mladší kritikové. Každá genefrace chodí především do divadel své generace, což pro mne jsou např. DNz, Činoherní klub a Semafor, z mimopražských ČS Ústí, DRAK, ND Liberec, Alfa, Divadlo HnP Brno i Ha-divadlo (Kabinet múz). Oblibuji ovšem i DvD a Dejvické divadlo. Putyku jsem viděl, jakkoli Pražák, až na TER v Hradci, podobně jako Formanovic Barák v Plzni.
01.02.2012 (8.58), Trvalý odkaz komentáře,
,Jakub Škorpil
Vladimíre, jistě je možné mít na všechno kategorii. Rozdrobit anketu na prvočinitele, mít nekonečně vítězů s pěti hlasy… A mít dobrý pocit, že se na nikoho nezapomnělo a že anketa je fér k „menšinovým žánrům“. Nikoli anketa, to hlasující si nevšímají (ale je to opravdu tak?) alternativního divadla atd…
Několik (tradičních) témat:
– režie nerovná se inscenace. Takže třeba je to skvěle zrežírováno, ale inscenaci kazí herci, nebo scénograf?
– soubor/divadlo – prosím podívej se například do loňské ankety, která u inscenací opravdu pečlivě rozlišuje, co třeba v NODu udělala Omnimusa, Boca Loca Lab, Damůza etc. V hlasování o divadlo roku ti nic nebrání dát vedle sebe MeetFactory, o.s. Mezery a činohru ND. A nebude na tom nic zvláštního. Proč by taky mělo?
– pragocentrismus a brnocentrismus… a taky ostravocentrismus a královehradeckocentrismus
radokovské ceny nic nevnímají a nerespektují a nejsou takové či onaké, takoví a makoví jsou jen jejich účastníci
a osobně k tvým rychlým komentářům:
Co když je absence Krále Leara zapříčiněna jednoduše tím, že ne všichni si myslí, že je to až tak skvělá inscenace?
I mne překvapila nominace Gabriely Míčové. Jako opravdu věrný, tradiční a dlouholetý divák PKD jsem takových Romi (a řekl bych i lepších – třeba kdysi monodrama Pokoje) viděl nepočítaně. Tvůj popis se třeba přesně (a zase: myslím, že lépe než na Romi) hodí na Baarovou etc. etc.
01.02.2012 (10.13), Trvalý odkaz komentáře,
,Vladimír Hulec
Jakube,
zdá se mi, jako bys zbytečně náruživě bránil anketu „svého“ časopisu, jako bys(te) nebyl(i) ochoten/ochotni o proměnách či vývoji kategorií diskutovat. Pokusím se přesto s Tvými názory zapolemizovat:
1/ Režie je jedna ze složek inscenace. Navíc některé projekty/akce nemusejí mít ani režiséra (co kdybych za Inscenaci/Projekt volil skupinový happening či performance?). Mohu ocenit režijní (a dramaturgický – další kategorie, která podle mne by se mohla/měla zavést) přínos, ale celek třeba nedopadl tak jednoznačně, anebo se objevily jiné inscneace/projekty, které tipujícího více oslovily. Jako příklad nechť mi poslouží Robert Wilson, kterého někdo může oceňovat za jeho režijní rukopis, ale nevyhovuje mu jeho estetika a Inscenaci tedy volit nebude, anebo v českém kontextu třeba režie Petra Macháčka v Divadle Kámen či Jiřího Adámka s Boca Loca Lab.
2/ Soubor/divadlo – vím, že si mohu vybrat, ale míchám jabka s hruškama. Divadlo roku MeetFactory (tipoval jsem) je něco úplně jiného než Divadlo Komedie (také jsem tipoval) a ty jsou zas jiná než – třeba – Nanohach, Spitfire Co., TNF… Tipujícími vnímaná rubrika coby v podstatě „nesouborové“ pojetí s celoročním hodnocením provozu divadla/souboru v jedné konkrétní budově v podstatě vylučuje nezávislé soubory typu Continua, VerTeDance, Handa Gote atd.
3/ Centralismu, tedy omezenému pohledu jedním městem či regionem, v podstatě nejde zabránit, to je jasné. Možná by se dala zavést kategorie Regionální scény, tedy sídlící či hrající mimo Prahu, Brno, Ostravu.
4/ Projekty a osobnosti nezávislé scény se pochopitelně dají tipovat, ale velmi často se vzpírají daným kategoriím, jak se o tom snažím psát ve svém úvodním vstupu. Počet hlasů by tam jistě byl menší, ale proč ne? Vypovídá to o jisté omezenosti české divadelní kritiky. S tím ale taky těžko něco dělat. Nezávislé scéně zkrátka chybí vlastní časopis, který by kolem sebe sdružil kriticky smýšlející osobnosti. Přesto by se myslím pro tyto kategorie dali oslovit ještě jiní tipující…
Tím se dostávám k Tvému „rozdrobení“. Jelikož jde o odbornou či odborněji laděnou anketu, nevadilo by, kdyby měla dvakrát či víckrát víc kategorií a třeba někde i různé hlasující. Co se týká slavnostních předávání, daly by se ty „méně významné“ pouze oznámit mimo oficiální večer, jako to dělají třeba filmoví Oscaři či hudební Grammy. Dostáváme se tím k samotné podstatě smyslu a významu cen a ocenění. Podle mne se tím mapuje samotný obor a upozorňuje na různé proudy, profese a složky. Je to podpora živého umění (které se proměňuje – ceny Grammy velmi rychle třeba zavedly kategorie rap, hip hop, obdobně ve filmu animovaný film pro dospělé, klipy apod.) a důležitá část jeho historické paměti.
Radokovské ceny jsou takové, jak je vyhlásíte. Tedy buď zkostnatělé, anebo progresivní. Velmi záleží nejen na oslovených tipujících, ale i na kategoriích (podle mne je i trochu problematické příliš rigorózně dané datum premiéry, kdy prosincové jsou velmi „bité“, ale to už je na jinou diskusi – kdysi takto vypadly Hvězdy na vrbě, což mne dodnes mrzí).
01.02.2012 (11.59), Trvalý odkaz komentáře,
,Jakub Škorpil
reaguji především proto, že na „interních“ diskusích v redakci i nadaci jsem se už o přesně těchhle těch věcech pohádal tolikrát, že to zas zkouším jinde. teda, ne pohádat se, ale najít nové a neopakující se názory a nápady.
začnu tedy od nich: ta idea multioborových celoplošných cen je určitě zajímavá. ale zcela nerealizovatelná na půdě SADu nebo NFCAR. A to z důvodu personální a monetární insuficience (prostě nejsou lidi a peníze). Na to by se muselo spojit víc subjektů (třeba SAD, DN, SČDK etc. – ale jak tušíš, to je z kategorie sci-fi).
a teď k těm opakujícím se
– hlasující – Ona odbornost CAR je dána prostě tím, že do hlasování jsou osloveni „píšící divadelní kritici“ – letos celkem 212. Pokud by nad nimi stály jakékoli komise, nebo pokud bychom připustili „lidi od divadla“, tato jedinečnost CAR pomine. Angažmá praktikujících teoretiků (dramaturgové etc.) v anketě považujeme za konflikt zájmů a snažíme se jí bránit. Nicméně ti ten seznam oslovených rád ukážu, a když si vzpomeneš ještě na někoho, budeme rádi.
– rigorózně dané datum premiéry – další odvěký neřešitelný problém. Posuneme-li, jako anketa DN nebo Thálie, začátek na prosinec, bity budou premiéry listopadové atd. furt dokola kolem kalendáře. Mimochodem, pleteš se: bité jsou premiéry lednové a únorové, které si za rok už nikdo nepamatuje a nikoli ty ještě „žhavé“ podzimní. Proč myslíš, že je Ostravar na začátku prosince
a ještě polemicky:
1) režie je jistě jednou ze složek inscenace. tolik teorie. a praxe? Právě ty příklady, které dáváš, ukazují jak problematické to dělení je. Skupinový happening režíruje skupina, tedy třeba Láhor. Nebo ten, kdo je napsaný v programu, protože to je určující údaj. Nechápu, jak můžeš oceňovat režijní rukopis RW a nezávisle na jeho estetice. To je přece neoddělitelné! Dtto Macháček a Adámek. Jako že režijně dobrý a jen by nemuselo být tak pomalé nebo tak moc voicebandové?
2) jestli tu kategorii chápeš vázaně na barák, je to tvůj omyl. A jestli znáš víc takových kolegů, tak jim to prosím rozmluv. kdo vítězí je jedna věc ale bodují (bodovaly) zcela samozřejmě i ty soubory, které označuješ za „vyloučené“. Já fakt nevidím rozdíl mezi PKD a TNF. Kromě osobních preferencí samozřejmě.
jakub
01.02.2012 (14.33), Trvalý odkaz komentáře,
,Vojtěch Varyš
česká divadelní kritika právě spáchala kolektivní sebevraždu.
01.02.2012 (14.59), Trvalý odkaz komentáře,
,Petr Pavlovský
„… režie je jistě jednou ze složek inscenace, tolik teorie.“
MOHL BYCH SE DOZVĚDĚT, KTERÁ TEORIE TO TVRDÍ? Na KDV FFUK jste se to, Jakube, určitě neučil, režii jako SLOŽKU tam POPŘEL UŽ CCA 1970 Prof. Jan Kopecký. Učil, že režie složky řídí, koordinuje atd., ale sama složkou není, je nad nimi. Podobně to najdete i v hesle REŽIE ve slovníku Základní pojmy divadla a v hesle SLOŽKY DIVADLA tamtéž. Tak jste se to učil, resp. měl učit.
Podstatné samozřejmě je, jak který teoretik složku definuje, co to, podle něj je býti složkou (svrov T. Kowzan). Slovník zde vycházel ze strukturalistického pojetí složky, protože v českém uměnovědném paradigmatu byl pojem složka (díla) zaveden právě strukturalisty. Jeden ze žáků Mukařovského skutečně /mylně/ tvrdil, že režie složkou divadla je. Byl v tom ale sám a o vlce se už teorii nikdy nevěnoval.
Takže ještě jednou: odkud to Jakube máte, že „režie je jistě jednou ze složek inscenace – tolik teorie“?
01.02.2012 (15.52), Trvalý odkaz komentáře,
,Jakub Škorpil
Ajvaj. To jsem měl tušit že narazím(e).
Nicméně, jak doufám z textu plyne, nevynáším teatrologický soud. Cituji Vladimíra a slova o teorii a praxi používám spíše jako stylistické figury než jako odborné pojmy.
Jsem ale vlastně rád, že jste mi dodal munici k argumentaci, proč samostatná kategorie režie by byla omyl jak z důvodů praktických, tak čistě teoretických.
01.02.2012 (17.14), Trvalý odkaz komentáře,
,Vladimír Hulec
Otázky terminologické
dejme stranou. Nejdůležitější je dorozumět se, a v tom myslím zde nemá nikdo problém.
Ač je jistě režisér cosi jako architekt domu, malíř plátna či dirigent symfonie (a tedy jeho práce podle strukturalistů není složkou produkce, ale jejím řidičem), je to podle mne konzervativní pohled na divadelní produkci, které se aktuální trendy často vzpírají. Správně, Jakube, uvádíš Láhor Soundsystem a dá se jít i dál. Uvedu-li jako Inscenaci roku třeba Pohřeb Václava Havla (učinil tak Vladimír Franz v anketě DN – v redakci jsme se pak přeli, zda hlas uznat, nebo ne – nakonec jsme jej dali mimo anketu a uvádíme pouze na i-DN), veřejný čin (dovedu si představit, že někdo uvede Ukradené pero Václavem Klausem, před časem mi Jan Rejžek tipoval projev kohosi v Parlamentu) nebo vůbec nějaký rituál či veřejnou akci s divadelními prvky (a mohou být i „umělecky“ připravované – viz Milan Kozelka a jeho veřejné performance, kde je autor pouhým „rozehrávačem“, jak tomu říkával nebožtík Bohuslav Blažek), neuvádím jejich režiséra, ale samu akci. Ale mně šlo o něco jiného. Myslím si, že lze oddělit režii od inscenace a nemusí vždy platit, že nejlepší režie = nejlepší inscenace. Třeba filmoví Oscaři to tak mají. Uvedl jsem zde Jiřího Adámka a Petra Macháčka. Jejich režisérský vklad je pro mne naprosto zřejmý a hodný samotného ocenění, byť třeba výsledná inscenace tak jednoznačná není. Herci Kamene a vůbec technické možnosti divadla Kámen (výprava, světla…) jsou omezené, výsledek těžko bude kdy „Inscenací roku“. U Boca Loca Lab zase jde o – mluvím o loňském Požáru – komorní produkci také těžko souměřitelnou s „velkými“, nicméně Jiřího Adámka jako režiséra roku bych ve svém tipu za tuto produkci uvedl. A k tomu Wilsonovi – přece každého divadelníka musí fascinovat jeho režijní práce a rukopis, a proto by ji leckodo jako „režii“ mohl tipovat, ale s výsledkem (třeba seškrtáním textu) nemusí souhlasit (a tedy jako Inscenaci roku jej neuvádět). Ať se tomu strukturalisté tedy bránili či ne, inscenaci řídí nejen režisér, ale i dramaturg a autor textu či konceptu (téma, obsah), které všechny do výsledného „tipu“ Inscenace roku musím zahrnout. Já bych je klidně rozdělil (ostatně Hru roku máte) a nad ně bych povýšil samotnou inscenaci či inscenační projekt.
Co se týká problému Soubor vers. Divadlo (tedy živé divadelní těleso vers. prostor pro divadlo), tam snad to odlišení je zřejmé a nevím, proč by jej nemohly ceny kopírovat. Tedy že NoD je něco jiného než Boca Loca Lab, která tam – vedle řady dalších – vystupuje a že Divadlem roku by za dramaturgii mohlo být MeetFactory (dal jsem) a Souborem třeba Geisslers Hofcomoedianten (dal bych). Samozřejmě oba mohu v jedné rubrice uvést, ale – podle mne – už příliš míchám brambory s jahodama.
Co se týká reálných možností ankety, to nechávám proteď stranou, ale jistě by se to dalo vyřešit. Anketu DN Inscenace roku dělám sám a bez nároku na zvláštní honorář. A počet či typ účastníků je také věcí jiné diskuse (nápady bych měl, sejít se či mailovat kolem toho můžem). Kritickou způsobilost (aktivitu) bych rozhodně zachovával, pro Radoky je myslím naprosto klíčová. 212 píšících kritiků je pěkné a vysoké číslo. Ani jsem netušil, že jich tolik je.
01.02.2012 (17.57), Trvalý odkaz komentáře,
,Marie Reslová
No. Pěkné a vysoké číslo.
🙂
1. Asi bychom si museli nejdřív definovat, co to je píšící kritik. Nemyslím, že každý, kdo napíše pár článků do nějaké tiskoviny nebo na internet, je hned kritik. Prestižní dělá anketu SADu jenom autorita a prestiž jednotlivých hlasujících. Představa, že máme v Čechách 212 divadelních kritiků-osobností, jejichž názor lze brát vážně…
Je to asi demokratické, ale statisticky to vede k průměru a posílení prvku náhodnosti.
2. Už několik let sleduji, že se často hlasuje „politicky“. Že hlasy jsou považovány za způsob, jak vyjádřit podporu tomu či onomu, protože to potřebuje.
3. Léta bojuju se specifikací „nejlepší inscenace“. V jakém smyslu? Pokud to má být tak, že je profesionálně ve všech složkách nejvyváženější, určitě to nebude dílo, které otevírá divadlu nové pohledy a originální cestu. Takové inscenace jsou vzrušující, ale z formálního hlediska často velmi nedokonalé na to, aby byly „nejlepší“. Podobné je to s hereckými výkony atp.
4. Další zkreslení je žánrové. Premiér oper je v Čechách řádově méně než jiných divadelních produkcí. V posledních letech stačí na vítězství taky desítka hlasů (premiér je mnoho a hlasy jsou strašně rozdrobené). Hlasuje-li třeba patnáct operních kritiků, je mnohem větší šance, že se shodnou na jednom výrazném titulu, než u těch činoherních.
5. Vezmeme-li v úvahu, že je v Čechách a na Moravě cca 500 premiér ročně, má-li někdo hlasovat o té nejlepší, měl by taky vidět nějaké minimum, třeba desetinu té produkce.
Asi by bylo dobré znovu si ujasnit kritéria, přesněji definovat smysl té ceny. Měla původně upozorňovat na výrazné, výjimečné divadelní počiny, které ukazují cestu, ale časem se to všechno nějak rozostřilo, rozmělnilo, zvětralo…
Karel Král opakuje léta, že je to celé hra, kterou netřeba brát vážně. Jistě, ale taky je velmi medializovaná, a tím pádem vytváří nějaká hodnotová kritéria, obecné povědomí… A obraz, který takto vzniká, je čím dál zkreslenější, zmatenější…
01.02.2012 (21.41), Trvalý odkaz komentáře,
,Martin J. Švejda
Nářky, které se opakují každoročně
(ale letos možná, třeba jen podvědomě, i kvůli tomu, že pravděpodobným vítězem bude režisérka, která vyhrála – před devatenácti lety! – i jejich první ročník). Podle mého soudu by stálo za to se zamyslet nad tím počtem oslovených respondentů. Představují relevantní „sociologický vzorek“ kritiků? Nemůže např. dojít ke zkreslení kvůli tomu, že se osloví až příliš mnoho „efemérních“ (mladých) kritiků?
01.02.2012 (22.31), Trvalý odkaz komentáře,
,Jakub Škorpil
212 je číslo tak vysoké,
že je mi osobně čím dál podezřelejší. Doufám, že jsem se nepřeslechl a není to o sto méně. Hned ráno to prověřím a slibuji zprávu. Prozatím to tedy prosím berte s rezervou a předpokladem, že Škorpil je hluchej a zmatkář.
ten seznam každoročně obnovujeme a kontrolujeme a doplňujeme. trvám na tom, že tam není jen tak někdo, kdo „napíše pár článků“. Samozřejmě, že ten nárůst byl daný i rozhodnutím oslovit redaktory internetových divadelních časopisů, pravidelné přispěvatele rozrazilu a idn a srovnáním byvšího seznamu se soupisem členů SČDK. samozřejmě, že to prvek náhodnosti a průměrování v důsledku podporuje. Jenže jaká je jiná možnost? Rada kritických starších? Kdo ji určí? I ten pokus kdysi v anketě byl (a funguje jinde), a jestli něco vede k politickému hlasování, pak právě tohle.
Nejlepší inscenace vs. inscenace roku je slovíčkaření, ale možná důležitější než se na první pohled zdá. osobně se kloním k inscenaci roku.
s rizikem žánrového a jiného zkreslení souhlasím. už několikrát jsme například diskutovali možnost neudělit cenu, pokud počet vítězných hlasů nebude představovat jisté procento z celku odevzdaných hlasů.
počet shlédnutých inscenací a zněj plynoucí právo (ne)hlasovat necháváme na oslovených. jsou tací, kteří to cítí a ctí, ale byli i hlasující pro inscenace vlastních překladů
Vladimíre,
ta diskuse o inscenaci a režii už na mne začíná být moc speciální. paradivadelní akce (pohřeb, pero…) vyřazujeme z principu. V happeningu, eventu etc. problém nevidím. Jasně Oscaři, Lvi a Dosky oddělují. Nevím ale, proč bych měl v hlasování rozlišovat, jestli se Požár hraje na Kampě nebo na Nové scéně? Příšerné děti se hrály párkrát v Bohnicích a jsou nominovány. Za cenu pro dramaturga považuji tradičně Hru roku. Její omezení na původní domácí tvorbu je pokusem podpořit (stimulovat) snahu na tomto poli.
Wilsonovi těžko někdo text seškrtal proti jeho vůli. Musel ho přinejmenším odsouhlasit, a je tedy součást jeho inscenačního a režijního gesta.
Přemlouvej své známé v divadlech, ať Macháčka pozvou na hostování. Na to bych byl extrémně zvědav a chodil bych mu držet palce.
NoD a MeetFactory jsou (produkční) domy dávající většinou prostor hostujícím souborům. Je tam jistě jistý dramaturgický výběr, ale stejně tak si oblastní kulturák nezve každého. Jsou ale většinou koproducenty, a nikoli spolutvůrci. Z mého hlediska a vidění té kategorie tam tedy z tebou uváděných patří Geisslers, a ne MeetFactory.
01.02.2012 (23.13), Trvalý odkaz komentáře,
,Vladimír Hulec
Asi si, Jakube,
nerozumíme. Ale nic se neděje, nemám s cenami či poctami větší problém. Byly to jen návrhy, pokus o soudobější pohled na svět zvaný Divadlo/Theatre/Performance. Souhlasím s Karlem Králem. Přes všechnu snahu po zachycení a hodnotové profilování tohoto prostoru jde především o společenskou hru. Pěnu dní, která záhy vyšumí.
01.02.2012 (23.49), Trvalý odkaz komentáře,
,Marie Reslová
Právě jsem si vyslechla
„před půlnocí“ s ministryní kultury. Besser poslouchal Kabáty, paní Hanáková čte Svěráka a je jí z něho dobře na duši. Tak kdybych si mohla vybrat – po třech pivech – tak ty Kabáty, Svěráka ani opilá.
02.02.2012 (0.07), Trvalý odkaz komentáře,
,Petr Pavlovský
Jakube,
pochopil jste to úplně obráceně, dokázal jste okolo mne proklouznout k absolutoriu teorií nedotčen. Dávat ceny za složky (pohybová, zvuková, světelná, prostorová) je nesmysl. A do jisté míry je sporné dávat ceny za dílčí umělecké přínosy (herecký, hudební, choreografický, scénografický) do slabých inscenací. Nejnespornější je právě cena za celek, tedy cena za inscenaci; to je de facto cena za REŽII.
Kdyby bylo po mém (jakože samozřejmě nebude a je to tak asi dobře), nesměly by jít ceny za dílčí přínos do žádné inscenace, která nebyla zároveň mezi nominovanými za inscenaci. Každý tipař by se pak musel s někým domluvit (složité), anebo zároveň tipovat inscenaci. Např.: inscenace DvD Macbeth, Klára Sedláčková za lady Macbeth. Já bych kupř. nemohl nominovat H. Dvořákovou za roli v Láska a peníze – jakkoli se mi jevila bez výhrad – protože ta inscenace se mi kvůli předloze nelíbila, a nemohl bych ji tudíž nominovat na inscenaci roku.
02.02.2012 (0.10), Trvalý odkaz komentáře,
,Vladimír Hulec
Marie,
sledovali jsme stejný pořad (já bez piva) a máme z něj obdobný osobní výstup. Paní ministryně je možná hodná, ale myslel jsem, že v této funkci má být především osobnost a kulturní autorita. Nechejme jí však 100 dnů…
A ještě k Jakubovi:
Pokud Divadlem rozumíte v anketě divadelní soubor, nazvěte tuto rubriku Divadelní soubor. Já divadlem rozumím něco jiného a podle toho do ankety i hlasuju.
02.02.2012 (0.15), Trvalý odkaz komentáře,
,Petr Pavlovský
K předchozím:
Inscenace je dílem režiséra podobně, jako je hudební skladba dílem komponisty a její nastudování a provedení dílem dirigenta. Proto režie = inscenace, nemůže být jedno dobré a druhé špatné.
Opera je druh divadla, a nikoli žánr (to jsou tragedie, komedie, detektivka, pohádka apod.)
Svěrák /spolu/ napsal do dějin českého divadla nesmazatelnou kapitolu – nejdéle soustavně působící autorské divadlo všech dob, už přes 40 let. To se zde už snad ani nedá překonat, to je rekord i sub specie aeternatis. A prosím, abych tu nemusel vyvracet námitku, že produkce DJC je podbízivý kýč! Není.
02.02.2012 (0.28), Trvalý odkaz komentáře,
,Jakub Škorpil
Vladimíre,
nerozumíme si, ale to mě právě baví. Ale asi bude rozumnější si to někdy doprobrat ústně. Mně se divadlo rovná soubor a naopak. Ale „ankety“ jsem jen jeden dílek. tedy ne my rozumíme, ale já při svém hlasování. I já dávám, zveřejňuji jen návrhy.
Pane Pavlovský,
nikoli nedotčen, ale aktivně se nezabývající a dále se v tom smyslu nevzdělávající. To je rozdíl. Taxonomickou řadu jsem – a to prosím bez zesměšnění – ovládal jako když bičem mrská a před oním absolutoriem ochotně spolužákům vysvětloval trojici ikon/symbol/index (snad jsem to teď zpaměti nepomotal), teorii sémantických polí a jiné libůstky.
DJC nerovná se (naštěstí) jen Zdeněk Svěrák. Jako rodič čelím mravenečkům, koním a jiné havěti prakticky denně a není vskutku o co stát.
02.02.2012 (0.52), Trvalý odkaz komentáře,
,Vladimír Hulec
Nechtěl jsem původně
už vstupovat do teoretické pře o to, zda lze oddělit režii od inscenace, ale nedá mi to. Je-li divadelní inscenací i performance, může být tato někdy (či pro někoho) „nejlepší inscenací“, aniž by režijní vklad byl klíčový. Budu konkrétní, neb tam se nejlíp ukazuje, co má člověk na mysli. Za jednu z inscenací roku jsem tipoval performanci Miroslava Bambuška v produkci MeetFactory Silní. Přínos Bambuška je iniciační a inspirační, není to však – aspoň pro mne – „režie roku“. Kdyby byly kategorie rozdělené, tipoval bych v tomto případě Inscenací roku Silné, ale Režisérem (konkrétní inscenace) roku Adámka za Požár nebo Pařízka za Odpad, město, smrt, což jsou oboje exklusivní režisérské „kousky“, na které se v mých tipech nedostalo, neb výsledným produktem je předčili Silní (názorem a součinností všech zúčastněných, tématem, výtvarným přístupem, osobním nasazením herců, syrovostí, které si velmi cením). Všechno to jsou podle mne vynikající inscenace či inscenační projekty, v tom bych nebyl s Petrem Pavlovským ve při. Byť v čistě teoretické rovině si dovedu představit mistrovský – třeba houslový – výkon v průměrně nastudované symfonii anebo v nekvalitní skladbě (Paganini v jeho vlastních opusech budiž mi příkladem). Samozřejmě aplikováno na divadlo to platí také.
02.02.2012 (0.56), Trvalý odkaz komentáře,
,Josef Herman
Podle mého
nelze z jakéhokoli uměleckého díla poznat, jak vznikalo a kdo se na něm jakou měrou podílel. Proto si věru nemyslím, že konkrétní inscenace je vždycky dílem režiséra a mohl bych uvést řadu příkladů, kdy nejsilnější hlas v inscenaci měl dramatik, herec, výtvarník a jak známo i strojník.
Také bych nepřirovnával režiséra ke skladateli: první řídí a organizuje různé umělecké činnosti dalších lidí (chcete-li složky, ale já ten termín jako zavádějící nepoužívám), druhý sám projektuje a v notách či jinak fixuje (nebo taky ne) hudební skladbu. Kulhalo by i srovnání režiséra s dirigentem, platilo by přibližně jen ve vlastně krajním a spíš hypotetickém případě, kdy režisér vytváří inscenaci zcela v intencích dramatického textu (tj. veškerých promluv a poznámek).
Vztaženo k divadelním cenám: Nemyslím, že lze hodnotit cokoli jiného než výsledné dílo, jen jde o to, co za dílo považujeme: může jím být herecká postava a tu lze vztáhnout k jejímu nositeli, tedy konkrétnímu herci, i když i jeho autorství nebude zcela absolutní, bez vlivu režiséra, výtvarníka kostýmů, ale třeba i choreografa a hudebníka. Podobně to je s hudbou a vizuálem inscenace, ale můžeme pitvat dál, dnes třeba na light design, sound design, choreografii…, a to bez ohledu na to, jak moc „povedený“ je celek inscenace.
Divadlo ovšem už od poloviny 19. století patří tomu, kdo projektuje a z různých materiálů a činností tvoří (organizuje) podobu inscenace, a to samozřejmě je převážně režisér – považujeme ho za hlavní autorský subjekt inscenace, tedy komu jinému adresovat cenu za inscenaci. Ale jsou podoby divadla, kdy to neplatí. Nerozumím ovšem tomu, jak by se dala hodnotit režie mimo inscenaci, jak navrhuje Vladimír Hulec, tedy mimo ono výsledné dílo.
02.02.2012 (1.46), Trvalý odkaz komentáře,
,Vladimír Hulec
Sorry,
ale já režii nehodnotím „mimo“ či odděleně od výsledného díla, jen – v souladu s Tebou, Josefe – tvrdím, že režisér nemusí být vždy tím hlavním a jediným, kdo by měl být za inscenaci „dekorován“ (a v případě rubriky Inscenace je), tedy že „nejlepší inscenace roku“ nemusí znamenat „nejlepší režie roku“. Kdyby se vedle Inscenace roku zavedla kategorie Režie, mohu ji posuzovat stejně samostatně jako herecký výkon, hudební a výtvarnou složku, dramaturgický vklad a podobně. Je jasné, že mnohdy tyto kategorie splynou (jak ukazují třeba Oscaři), ale myslím, že soudobé divadlo odluku režiséra od inscenace/performance vyžaduje.
02.02.2012 (3.00), Trvalý odkaz komentáře,
,Petr Pavlovský
Jakube,
potěšil jste mě, nežil jsem nadarmo:-) Dát ještě po deseti letech dohromady Peirce-ovu triádu, to by jistě už mnohý nedokázal! Obecná teorie umění se u Vás uchytila (včeně taxonomie umění), pouze teorie divadla ne, ale to byla jiná přednáška a méně důležotá o tolik, o kolik je obecné důležitější než zvláštní.
Vladimíre souhlas,
vše, co je záměrně prezentováno jakožto znak v „hracím prostoru“, v prostoru divadelního znaku, v časoprostorové „znakové situaci“ (J. Volek) je představením inscenace (inscenace je toho jakýmsi plánem, scénářem, programem, partiturou). Že ano, Jakube?
Netvrdím, že inscenace je dílem režiséra (nemohu to vědět, nebyl jsem u jejího vzniku), ale tvrdím, že všechny „mohutnosti“, které se na vzniku inscenace, jakožto „plánu“, či „programu“ budoucích představení podílely, byly aktivity režijní. Inscenaci vytváří režie, ať už ji vykonává kdokoli, jednotlivec nebo kolektiv (opět: viz přísl. heslo ve slovníku). Historicky je doloženo, že režisérem mohl být autor (např. v antice, též Moliere ad.), herec (principál), kolektiv účinkujících, ale třeba také nehmotná tradice. Ta kupř. „režíruje“ dnešní inscenace divadla nó nebo kabuki v Japonsku a do značné míry i „pietní“ inscenace komedie dell´arte v Itálii.
Interpretační režisér komponuje nad textem svou divadelní „skladbu“ (inscenaci) podobně, jako když třeba Janáček skládal Maryčku Magdonovou. Částečně to může dokonce zapsat do režijní knihy – divadelní „partitury“. Pak s tím přijde před soubor a začne to s ním nacvičovat – analogické hudebnímu nastudování skladby dirigentem.
Prosím, abych při těchto příměrech nebyl chytán za slovo, je to pouze schematické přirovnání pro pochopení principu. Vznik inscenace je samozřejmě daleko složitější, protože se na ní podílí různým způsobem množství lidí – pokud nejde o krajní případ one man show.
02.02.2012 (3.22), Trvalý odkaz komentáře,
,Jakub Škorpil
Plním slib a potvrzuji,
že oslovených bylo letos opravdu 212.
02.02.2012 (8.39), Trvalý odkaz komentáře,
,Josef Herman
No však, Petře Pavlovský!
Teoreticky můžeme vymezit funkci režiséra, a také její historicky se proměňující „pravomoci“, ale nelze ji jednoduše personifikovat! V tom jsem zajedno s Vladimírem Hulcem. To je podstata praktického problému udělování divadelních cen: komu za co?
Skladatele bych přirovnal spíš k dramatikovi, když už. Režisér dnes může suplovat „dramatika“, přesněji řečeno může být, a zpravidla bývá, ústředním tvůrčím subjektem inscenace. Dirigent však v zásadě nemůže suplovat skladatele, netvoří skladbu, ale převádí dílo skladatele z notového zápisu do akustické podoby, nemá postavení ústředního tvůrčího subjektu koncertu (provedení skladby). Praxe je samozřejmě daleko zelenější než šedivá teorie.
Vladimíre,
já jen nevím, podle čeho jiného poznáš dobrou režii než podle výsledné inscenace? Opakuji, zvnějšku lze hodnotit jen „dílo“ a přiřadit k němu hypotetického hlavního autora (ústřední tvůrčí subjekt) – u herecké postavy („výkonu“, jak píšeš) to bude herec. Proto neumím hodnotit režiséra jinak než jeho dílem, a tím je inscenace. Podle čeho bys poznal, že režie byla dobrá, když inscenace dobrá nebyla?
02.02.2012 (9.53), Trvalý odkaz komentáře,
,Marie Reslová
Tak asi všichni tušíme,
že za těchto okolností je to trochu Zlatý slavík, že…
Jakube, je to kritická anketa Světa a divadla, je přece možné, aby se redakce soustředila na oslovení lidí z okruhu časopisu… Pak by byla šance, že výsledek bude mít nějakou konzistentnější výpověď o stavu, v němž se české divadlo nachází, protože bude o trochu jasnější, kdo a odkud se na něj dívá. Tenhle kobercový nálet na „kritiky“ je čistý alibismus. A výsledek – jako když někdo naslepo střelí do hejna kachen a nějaká holt spadne.
Nebo aspoň fakt lépe definovat ty kategorie.
Vladimíre,
obávám se, že paní ministryni 100 dní nepomůže, ostaně už je za polovinou. Doufala jsem, že větu:“Politika má smysl, protože v ní můžeme věci posunovat dopředu.“ už v životě neuslyším. Kdyby aspoň tušila, kde je vpředu a kde vzadu 🙂 Naučí se citát z Platóna jako prvňáček básničku a pak to celé poplete, protože vůbec neví, co říká, a dovrší to krásnem na duši. Besser aspoň věděl, jak fungují dotace, byl schopen nějak strukturovaně pochopit problém (Státní opera), věděl, aspoň v té manažerské oblasti, co a proč dělá.
02.02.2012 (10.04), Trvalý odkaz komentáře,
,Michal Zahálka
212 je opravdu číslo na Zlatého Slavíka,
to je podivné – ale mám před sebou seznam těch 82 skutečně hlasujících a až na několik málo jmen u všech vím, o koho jde a kam píší. Těch čistě internetových mezi nimi vůbec není mnoho, a například oslovení RozRazilu může spíš než co jiného trochu zvrátit přirozenou výhodu Prahy, což je jedině dobře.
02.02.2012 (10.17), Trvalý odkaz komentáře,
,Jakub Škorpil
Schválně jsem si ten seznam znovu prohlédl.
i kdybych zpřísnil výběr, dostanu se zpátky +- 170. Což je počet oslovených, který se držel douhodobě (minimálně celou první dekádu).
A teď je otázka: je to pak menší Zlatý slavík?
A když se soustředíme jen na okruh SADu (jakože platí, že osloven je každý, kdo pro nás psal), nebude to zcela patrná deformace a diskriminace? Možná ne v případě Ankety SAD, ale zcela jistě u CAR.
Skutečně je asi lepší, jak píše Michal, posuzovat ty, kteří hlasovali.
A určitě má pravdu Martin Švejda. Kdyby se letos objevila jednoznačná inscenace, na které se shodnem „napříč“, nebudeme tu takhle diskutovat. Ale že ten letošní výsledek bude rozmlžený a tříštivý, bylo jasné už delší dobu.
02.02.2012 (10.53), Trvalý odkaz komentáře,
,Marie Reslová
Pamatuju časy
oné opravdu první dekády CAR. Oslovovali jsme cca 60 lidí, hlasovalo mezi 40 a 50. V tomto ohledu je 212 zajímavé číslo. Znamená to, že publikační možnosti pro divadelní kritiku jsou cca čtyřnásobné, takže nářky nad zánikem oboru (pokud si SAD za oslovenými stojí a já, narozdíl od Michala, žádný seznam nemám) jsou úplně liché.
Nicméně, stejně bych se vážně zamyslela nad nějakým zpřesněním zadání. Co se vlastně z toho hlasování chceme dozvědět?
02.02.2012 (11.14), Trvalý odkaz komentáře,
,Josef Herman
Já bych se počtem hlasujících
tolik netrápil, výsledky se vždycky odvíjejí od definice skupiny, která hlasuje, takže oslovit jen úzký okruhu spolupracovníků SADu by možná vedl ke konzistnějšímu výsledku, jak navrhuje Marie, ale těžko k výsledku spravedlivějšímu, přesnějšímu, natož „pravdivějšímu“ (neb takový neexistuje).
Ale možná by bylo zajímavé vyvodit z hlasování tolika lidí další závěry, protože vlastně jde o specifickou podobu dotazníkového výzkumu: tak třeba jak se hlasovalo genderově, jak „oborově“, jak regionálně atd. Vyčítá se pražským kritikům pragocentrismus, tak se podívejme, kolik mimopražských tipů udělili a kolik tipů mimo své město (region) udělili kritikové z Brna nebo z Ostravy. Dokonce za dlouhá léta, co údaje existují, by to mohlo vydat na pěknou seminárku či studii.
V Radocích jde alespoň o statistický výsledek sumy veřejných názorů jednotlivců, a to pokud možno těch, kteří nejsou ve střetu zájmů s vlastní tvorbou, kdežto odborářské Ceny Thálie dnes chápu jako už nezakrytou přetahovanou zájmových skupin. Každá anketa je hra, Ceny Thálie jsou ale účelová manipulativní hra: například operní komise opakovaně vyzvedává výkony v plzeňské a ústecké opeře, ergo říká, že jde o dva z nejlepších zdejších operních domů, přičemž komisi předsedá plzeňský dramaturg a režisér režírující takřka výhradně v Plzni a v Ústí Zbyněk Brabec a zasedá v ní také donedávna ředitel ústeckého divadla Tomáš Šimerda – i kdyby opravdu rozhodovali nepodujatě, což si nemyslím, takto sestavená komise a její nominace nemohou být věrohodné.
02.02.2012 (11.20), Trvalý odkaz komentáře,
,Marie Reslová
Jakube,
můžeme to zúžení výběru považovat za „deformaci“ nebo za určitý úhel pohledu, čitelný názor nějak vyhraněné skupiny lidí. Ten je třeba pro mě osobně vždycky zajímavější než statistický průměr. Velmi doufám, že z nespokojených vznikne nějaké jasněji definované ocenění, jako se to teď stalo v hudbě.
02.02.2012 (11.21), Trvalý odkaz komentáře,
,Jakub Škorpil
Na ty hudební ceny taky myslím.
Třeba nás to fakt čeká a těším se. (ale zároveň mám obavu, aby se neopakovala situace s časopisy – všichni vědí jak jinak by se to mělo dělat, ale skutek utek.)
On ten názor vybrané skupiny lidí,
i to je výhoda uveřejnění komplet hlasování, lze celkem snadno dohledat. Osobně mne taky zajímá komu dali hlas vybraní lidé.
Vlastně jsem si chtěl s tím hlasováním pohrát ve smyslu toho, co navrhuje Josef Herman a udělat i ony podkategorie pro Vladimíra Hulce. No ale naštěstí jsem si včas uvědomil, že bych výsledky stejně nemohl zveřejnit před 25. únorem.
02.02.2012 (11.42), Trvalý odkaz komentáře,
,Michal Zahálka
Mě zaujal ten Mariin návrh,
aby se hlasování účastnil jen okruh SADu. Pokud by byli osloveni ti, kteří pro SAD psali o českém divadle, vypadalo by to zhruba takto (pokud jsem někoho přehlédl, předem se omlouvám): Adámek, Aguirre, Dombrovská, Dostálová, Dubec, J. Erml, Herman, Hodulik, Christov, Kerbr, Král, Kunderová, Kvapilová, Lollok, Machalická, Mikulka, Rubeš, Sieglová, Šaldová, Škorpil, Varyš, Veselovská, Zahálka, Zdeňková, Žantovská.
Nechtěl bych vidět, co by to vyvolalo za křik a kdo že měl být přizván a nebyl.
02.02.2012 (11.47), Trvalý odkaz komentáře,
,Michal Zahálka
(Myšleno ti, kteří pro SAD o českém divadle psali v daném roce, tj. ročník 2011.)
02.02.2012 (11.48), Trvalý odkaz komentáře,
,Martin J. Švejda
Právě to,
že v divadelním oboru dosud nevznikly nějaké ceny „vyvolených“ (jak např. v hudbě či ve filmu Cena A. Stankoviče), myslím svědčí o tom, že CAR jsou dobře „definovány“ a ano: bylo by jenom třeba si hlídat jejich zbytečné „rozostřování“ (jako např. – již se opakuji – nevhodný výběr oslovovaných).
02.02.2012 (11.50), Trvalý odkaz komentáře,
,Josef Herman
Souhlasím s Martinem J. Švejdou.
Nic zásadního bych neměnil, CAR jsou nejpřesnějším obrazem stavu zdejšího divadla i uvažování o něm, a patří k věci, že ten obraz sem tam někoho vyděsí. Jen by možná bylo dobré vrátit se k praxi zdůvodnění, změnila se tak trochu na možnou podporu hlasu, a také jsem líný je psát, nicméně ta by mohla leccos dovysvětlit. Jinak si myslím, že další prostor je pro oborové ceny, ale ty by měla vyhlašovat nějaká oborová seskupení nebo oborová periodika.
02.02.2012 (12.23), Trvalý odkaz komentáře,
,Vladimír Hulec
Oborové ceny
– aspoň částečně – existují: Libušky, Přehlídka taneční tvorby, Taneční platforma, Erik a troufnu si připomenout i Pocty …příští vlny/next wave…, které si tak trochu činí ambice zde zmiňovaných Cen A. Stankoviče.
Cen CAR si cením právě proto, že jsou to ceny de facto české divadelní kritiky, a ne jednoho časopisu, jako je (programově) Anketa DN. O něco podobného (jen dle oborů pokud možno rovnoměrněji vybraných českých kritiků), avšak v mnohem omezenějším počtu tipujících se v rámci sezony pokoušejí Ceny DN. Hlavní výhodu a zajímavost CAR vidím právě v té šíři kategorií. Proto jsem pro jejich ještě větší záběr a jejich rozrůzněnost kopírující současný stav divadla, coby performativního umění jako takového (tedy nejen činohra, která vše i díky stanoveným kategoriím „válcuje“).
A jen krátce k Josefovi Hermanovi.
Já neříkám, že může být vynikající režie a špatné představení či naopak, ale že někdy lze dobře poznat a ocenit režijní rukopis a přístup, byť ve výsledku si budu vážit víc jiné inscenace/projektu, kde ta režie jako samostatný obor tak podstatná nebude, bude-li podstatná vůbec (např. tanec Tanaky, když přecházel před lety Vltavu režírovala jen snad příroda). A snažím se to ukázat i na letošním svém hlasování, kdy bych rozlišil Silné (kategorie Inscenace) a Požár, resp. Odpad, město… (kategorie režie). A pro zdůraznění svého úsudku jsem nabízel i Wilsonovu Věc Makropulos loni či předloni v ND, kde je režijní přínos (doufám) neoddiskutovatelný, přesto může úprava (tedy dramaturgie) mnohému nevyhovovat. Že oboje dělal případně jeden a týž člověk (ale ono to ani tak, nemýlím-li se, nebylo) pro anketu jako takovou mnoho neznamená. Naopak. Mohu tak jeho práci rozlišit. A opět pro obor je toto rozlišení celkem zajímavé.
A – na závěr – nechcete víc rozebrat výsledky jako takové?
V čem a komu tak nevyhovují? Podle mne zas tak „nehorázně“ nedopadly. Co/kdo komu chybí, co/kdo přebývá? V jednom ze svých prvních vstupů jsem vlastní komentář už nabídl.
02.02.2012 (12.56), Trvalý odkaz komentáře,
,Marie Reslová
Ne, Michale,
tak jsem to nemyslela. Spíš tak, že redakce osloví kritickou obec jaksi „výběrově“. Ale máte pravdu, asi by to dělalo zlou krev. Jen tak nostalgicky vzpomínám na dobu, kdy činoherní Thálie a Radoci nebyli tolik v zákrytu a zeměnitelní (mám na mysli tu činoherní TH.).
Každý rok po mě v novinách nebo v TV chtějí komentáře k různým cenám. Jenomže čím dál hůř se mi píší nebo říkají. Není se čeho chytit, žádné směry nebo trendy se v tom nezrcadlí, jen ta matematika. Proto by mi – i z těch sobeckých důvodů – vyhovovalo, kdyby v zadání například stálo: Inscenace roku – s ohledem na nové, překvapivé myšlenkové či formální postupy, například. Nebo – s ohledem na vyváženost a profesionalitu všech složek atp. Když jsem si letos napsala cca deset inscenací, které mi připadaly z nejrůznějších důvodů výjímečné, měla jsem velký problém, podle jakých kritérií se rozhodnout pro ty tři.
02.02.2012 (13.02), Trvalý odkaz komentáře,
,Vojtěch Varyš
pro srovnání:
ankety Theater heute se každoročně účastní kolem 40 respondentů.
jinak mám za to,
že nové ceny by měly smysl jedině, pokud by se výsledky (tj. výběr hlasujících) nějak odlišovaly od těch stávajících. v situaci, kdy se Radoci, Ceny DN a Anketa DN o inscenaci roku víceméně překrývají, by to bylo potřeba jako sůl. ale nejsem příliš příznivcem cen a nepokládám jejich udílení za příliš smysluplné (pokud nejsou dotovány penězi, pak jde o formu stipendia a má to podstatný význam).
02.02.2012 (13.08), Trvalý odkaz komentáře,
,Michal Zahálka
Já jsem Vás, Marie,
asi pochopil i předtím, jen jsem si chtěl ujasnit, co myslíte tím „okruhem časopisu“. A ač i mě nominace v mnohém překvapily, mám dojem, že to je dáno spíš tím, co se loni v českém divadle (ne)urodilo, než tím, že by bylo nějak přehnaně mnoho hlasujících, nebo případně přehnaně mnoho „neelitních“ hlasujících. (Možná jsem, pravda, trošku zaujatý: sám bych byl patrně mezi těmi zbytnými.) Jinak, jestli chcete, můžu Vám ten seznam hlasujících naskenovat.
02.02.2012 (21.55), Trvalý odkaz komentáře,
,Marie Reslová
Děkuju, Michale,
počkám si, až SAD vyjde. Myslím, že je to souběh všeho, o čem se tu psalo. Ono i těch premiér je moc. Hlasuje se narychlo, bez nějaké hlubší úvahy – pak by pomohla ta zdůvodnění, která navrhuje Pepa. Ovšem spousta lidem by se nechtěla psát, takže by možná hlasy dávali hlavně ti, co rádi píšou…
Ach jo.
02.02.2012 (22.31), Trvalý odkaz komentáře,
,Petr Pavlovský
Oborové ceny
jsou i na Skupově Plzni (sudá léta) a na liberecké Mateřince (lichá léta – v těch i ceny na Přehlídce divadla jednoho herce v Chebu.
Josefe Hermane,
jako téměř vždy, pokud jde o samotnou TEORII DIVADLA, naprosto se shodujeme! Pod inscenací je jako autor uveden ten, kdo měl poslední slovo. Podepsán je rejža, a proto je inscenace de iure jeho dílem.
Já dokonce popsal dost papíru obhajobou teze, že by na inscenaci měl mít režisér copyright, protože inscenaci lze okopírovat; sám jsem to jako dramaturg v ÚLD Praha (1984 – 1990) několikrát s úspěchem realizoval, ať už tu tzv. přenesenou inscenaci nastudoval původní režisér (Markéta Schartová – Čert, Káča a beránkové) nebo někdo jiný z původního týmu (Vašíčkův Špalíček nastudovala u nás brněnská herečka L. Janků a P. Vašíček přišel jenom na „supervizi“, aby byla záminka mu za to autorství něco málo zaplatit, když už ten kýžený copyright neměl).
Konečně ve filmu je to snad také tak? Cena za film je cenou pro režiséra, ne? Zkoumat ex post jednotlivé přínosy samozřejmě nelze, konečně i kdyby to všechno (ty nápady) nanosili jiní, je to režisér, kdo musel říci, co ano a co ne. A jeho slovo platilo, bylo konečné. Pokud ne, tak se prostě podepsal pod cizí dílo a před veřejností je za něj beztak odpovědný.
Ty ceny mě až tak neberou, nikdy jsem se netajil tím, že cena Thalie (která NEBYLA MÚZOU DIVADLA (!)) je cenou organizace herců udělovanou hercům, tedy cenou stavovskou či odborářskou. Radoci jsou méně subjektivní, proože není porota a rozhoduje prostý součet hlasů (podobně jako u loutkářské ceny Erik, kde ovšem hlasují pouze účastníci Přeletu…).
Na pováženou ovšem je skutečně výběr těch, kteří mají oprávnění hlasovat. Nejde ani tolik o případné „konflikty zájmů“ (to se vykompenzuje množstvím hlasujících), ale o kompetenci. Nemyslím, že by měli mít právo hlasovat pouze soustavně publikující kritici hodní označení divadelní kritik, to by nehlasovalo víc než 30 lidí.
Nevím, proč by nemohli hlasovat i osobnosti jako Josek či Hilský (pars pro všechny přední překladatele her), stejně jako vystudovaní teatrologové, historici i teoretici, i když kritiky (už?, ještě?) nepíší nebo téměř nepíší (E. Šormová, K. Miholová, J. Kazda, Pšenička, V. Kodetová, teatrolog-právník R. Leška). Naopak sem nepatří lidé v konfliktu zájmů, tj. praktičtí divadelníci, umělci a aktivní dramaturgové, zaměstnanci divadel, prostě všichni ti, kteří psát kritiky z principu nesmějí (jako dramaturg loutkového divadla měl jsem koncem 80. let výjimku – směl jsem psát kritiky na všechna divadla, kromě loutkových).
02.02.2012 (23.01), Trvalý odkaz komentáře,
,Jakub Škorpil
Marie,
soupis hlasujících je v tiskové zprávě, netřeba tedy čekat na SAD (bude tradičně k Radokům).
Spoustě lidí se zdůvodnění chce psát. Ale že by to kdovíjak pomohlo.
ten rozmysl a úvaha musí být u každého především na jeho zodpovědnosti. slohová cvičení s frázemi a obecnými vzletnostmi to nezachrání.
ten problém s výběrem z +- deseti inscenací jsme asi letos řešili všichni.
Michale, ta úvaha o zbytnosti je zbytečná skromnost.
02.02.2012 (23.05), Trvalý odkaz komentáře,
,Vladimír Hulec
Jsem asi rádio,
ale já píšu krátká zdůvodnění ke každému svému tipu CAR a každý rok…
Zaujala mě ale především informace o tom, že o Cenách Theater huete rozhoduje 40 tipujících. To by stálo za úvahu (nijak bych se tam nehrnul). Dobře by se dala „namíchat“ statisticky vyrovnaná množina Praha/NePraha, činohra/hudební divadlo/tanec/performance, genderově, věkově, osobnostně. 40-50 lidí mi přijde akorát. I když TH asi vybírá pouze činohru, ne?
Ale furt mi není jasný, co komu na těch výsledcích tak vadí. Jestli mně něco chybí, tak (kromě nezávislé scény, ale na tu nejsou kategorie „nastavené“, jak jsem zde už mockrát upozorňoval) větší zastoupení Komedie, jak v inscenacích tak v hereckých výkonech. Možná bude ještě zajímavé podívat se na počty hlasů a počty uvedených různých tipů pro jednotlivé kategorie.
Jestli mi nějaký výsledek přijde „vykloubený“, tak především Buranteatr. Nic proti nim, ale ve srovnání s ND, KD HK, Husou, HaDy, DPB, Arénou, Alfou, ale i DD, Kladnu (Kolečkova/Svobodova éra stojí rozhodně za zaznamenání) a silnou řadou nezávislých (od MeetFactory a NoD přes A-Studio, Nanohach, VerTeDance, Spitfire po Continuo či B+L) mi to přijde hodně velkej ústřel. A o textech si to myslím taky. Nic proti Bambuškovi, ale daleko bližší jeho syrovému způsobu vytláčení faktů na jednu hromadu byl Uran. A Zelenka je spíš pilotní díl TV seriálu. Leoš vedle nich jsou dva zámky plné spisovatelů. To už rači Blonďatou bestii.
02.02.2012 (23.10), Trvalý odkaz komentáře,
,Martin J. Švejda
Ještě k těm kategoriím…
Jednu kategorii bych bych oželel či předefinoval: HRA ROKU. Neboť po mém soudu nepatřičně vyděluje dramaturgii (tedy uvedení této hry) z celku díla. Zkrátka: odvážit se nasadit mohu cokoli, ale co to vypovídá o samotném jeho provedení? Nic. Když už, posílil bych „literárnost“ této kategorie: UVEŘEJNĚNÁ (tj. divadelně či tištěně) HRA ROKU.
03.02.2012 (0.59), Trvalý odkaz komentáře,
,Vladimír Hulec
Mně naopak
kategorie (Česká) Hra roku přijde dobrá.
Podporuje a upozorňuje na nové české realizované dramatické texty. Že se možná některé roky „neurodí“ anebo se nepovede sama inscenace, to už je jiná věc. Já bych dokonce rubriku rozšířil na „první uvedení/světová premiéra nového textu“, aby tam – teoreticky – mohly být i nečesky napsané, v Česku realizované světové premiéry. Ovšem problém vždy bude s dramatizacemi a adaptacemi. Sám nevím, jak to CAR řeší a zda tam mohl být Amberville.
Ad „Uveřejněná“ – dokud není text „divadelně“ uveden (neplatí scénické čtení), nelze jej myslím považovat za dílo, jež je součástí živého divadla, o kterém se v rámci CAR – myslím – bavíme. To je dosud „mrtvý“ text, který patří do jiných anket či soutěží, z nichž jedna je i součástí speciální soutěže CAR.
Mně by zas nevadilo (vyhovovalo), kdyby se objevila rubrika Dramaturgický (a taky Produkční) čin roku. Zde by navíc byly dramaturgie/produkce blíž inscenačnímu výsledku, jak chce Marin Švejda. Letos by se tam velmi „šikly“ Landsmanovy/Vůjtkovy Pestré vrstvy DPB.
Ale… neposuváme tuto diskusi už příliš daleko k problémům, které asi každoročně řeší sami inciátoři CAR a nám do toho nic není?
03.02.2012 (2.23), Trvalý odkaz komentáře,
,Marie Reslová
Vladimíre, zarazily mě nejvíc nominace přesně v těch kategoriích, jako tebe. Jen jsem nechtěla být konkrétní a dotyčným kazit radost z toho, že se ocitli ve výběru. Speciálně „česká hra“ je pro mě záhada po všech stránkách. A tady si zrovna myslím, že je kategorie definovaná poměrně jasně. Divadlo roku – u „Buranů“ jsem vloni viděla Amazonii a byl to velmi příjemný zážitek. Nicméně je zřejmé, že tenhle veskrze sympatický soubor má jakési inscenační limity (možná dané směšnou výší dotace, co já vím). Tady právě jsem měla pocit, že nominace je spíš výraz („politické“) podpory a ocenění tvrdohlavosti, dobré práce navzdory všemu. Nic proti tomu, ta situace v Brně je opravdu tristní. Ale pak je třeba tu věc specifikovat otevřeně. Protože já vnímám tu kategorii hlavně s ohledem na překvapivé umělecké výsledky. Z toho vyplývá, že moc nechápu ani nominaci Dlouhé (zase spíš ocenění setrvale dobré umělecké úrovně), atp.
Uvidíme, jaké bude hlasování na dalších místech, ale mně tu fatálně chybí práce Jiřího Havelky, Tomáše Svobody, Petra Kolečka, Poslední chvíle z Komedie, Nebeský… Paradoxem je, že sama jsem se snažila hlasovat „vyváženě“ a „objektivně“, napříč spektrem, a ne podle svého osobního vkusu a tím jsem asi těm výsledkům taky pomohla.
03.02.2012 (10.31), Trvalý odkaz komentáře,
,Michal Zahálka
Já se k hlasu pro Buranteatr hlásím a klidně vysvětlím proč. Je to soubor, u nějž vidím jednu z nejsystamatičtějších prací v oblasti tradiční činohry, zbavené ovšem obvyklých inscenačních klišé. (Takhle to nejspíš zní přinejmenším povrchně, na důkaz toho, co mám na mysli, bych potřeboval větší plochu – to je taky důvod, proč jsem v anketě zdůvodnění většinou nepsal, byť jsem hlasoval s pečlivou rozvahou.) Na Amazonii to samozřejmě tak dobře vidět není, to je „jen“ sympatická komediální inscenace. Mnohem nápadnější to je třeba u Pana polštáře, což bylo první, co jsem od Buranů kdysi viděl – po mém soudu byl mimochodem podařenější než ten v Činoherním klubu. A proč jsem dal Buranům hlas letos? Vedle ocenění prokazatelných uměleckých výsledků (radikální úprava Misantropa – pravda, premiérovaná už na sklonku roku 2010, či Heda Gablerová; abych se nerozepisoval, odkážu na SAD 4/2011, kde o obojím píše Radka Kunderová) je v tom jistě i ocenění oné houževnatosti (ambiciózní divadlo navzdory neveselé finanční situaci) a toho, že prokázali svou životaschopnost, když po období nejistoty po ztrátě původního působiště úspěšně obsadili a plní o mnoho větší hrací prostor – tzv. Stadec. A krom toho Burani věru neustávají v uměleckém hledání – chystají třeba Mickiewiczovy Dziady jako melodram s původní hudbou a živých orchestrem. (Toliko k oněm „inscenačním limitům“.) Každopádně právě v této kategorii (s tím, jak je/není definovaná) mi přijde zcela regulérní přihlédnout při rozhodování i k provozním záležitostem, jen by neměly převážit – což se v případě mého hlasu jistě nestalo. Nezastírám, že mě ta nominace překvapila, ale v podstatě mi to dělá radost. Tak, omlouvám se za delší text a končím 🙂
03.02.2012 (11.34), Trvalý odkaz komentáře,
,Jakub Škorpil
Marie, vaše poslední věta, to je myslím základní paradox radokovského hlasování. Hlasovat podle svých preferencí, tedy vlastně i trochu „politicky“, a v důsledku rozdrobovat anketu? Nebo podřizovat své hlasy virtuální vyvážené „vyšší pravdě“ a jakémusi ideálu absolutní krásy a uměleckosti?
To první vede k tomu, že je spousta výsledků, ale jsou každý pes jiná ves. A anketa je spíš zmapováním území, než ukázáním směru, nebo vytyčením tendencí.
To druhé nemůže skončit jinak, než výhrou „zlaté střední cesty“ a obecné přijatelnosti. Protože prostě právě na tom středu oceňujícím třeba profesní kvality a nikoli nejistý experiment se většinově shodneme.
Řešení neexistuje a já osobně se kloním k té první variantě.
03.02.2012 (11.39), Trvalý odkaz komentáře,
,Marie Reslová
No, jasně. Máte pravdu vy i Michal a moje letošní odpovědné „vyvažování“ je nejspíš cesta do pekel.:-) Už to víckrát neudělám! Vida, k čemu jsou diskuse dobré.
03.02.2012 (12.28), Trvalý odkaz komentáře,
,Martin Kubran
Čo takto kategórie: inscenácia roka, divadlo/súbor/ roka, režisér roka, scénograf roka, herec roka…atd…
V kategórii inscenácia by išlo o absolútne spočítanie bodov, v ostatných potom o spočítanie bodov hlasujúcich za výkon konkrétneho umelca/súboru v rôznych inscenáciách. Divadlo je napokon vždy kolektívne dielo, a z ocenenia ktoréhokoľvek člena tímu majú radosť všetci zúčastnení, bez ohľadu na to, či ho získal za „našu“, alebo inú incenáciu.
08.02.2012 (20.56), Trvalý odkaz komentáře,
,