V podstatě paralelně s Next Wave probíhal i někdejší festival experimentálního divadla Nultý bod.  Byl ale hodně jiný, než jak jsme byli zvyklý z minulých let.

Festival, který vznikl v roce 2009 v rámci spolku Bezhlaví (Spitfire Company) a přivážel do Prahy rozmanité roztodivné divadelní a performační tvary a umělce ze zahraničí stojící mimo hlavní proud, definitivně změnil směr v posledních dvou letech. Vzhledem k množství festivalů, které v různé míře nabízejí alternativu (loutky, fyzické divadlo, pantomimu, experiment, site-specific apod.)  a doslova se přetahují o performery, se tým Nultého bodu rozhodl tzv. zaplnit díru na trhu, a zaměřit se na získávání a  nenásilnou výchovu nových diváků, kteří o existenci alternativního divadla mají velmi malé povědomí, ale mohli by se potenciálně stát jeho příznivci.

V loňském roce vyzkoušel tým pod vedením Lídy Vackové (mj. současné ředitelky ALTA) poprvé tento model spojující umění s edukací, na střední škole PORG, letos se jim podařilo na poslední chvíli získat sympatizanty na střední škole FUTURUM na Florenci.  Na dva dny 22.-23.září připravili pro studenty poměrně širokou nabídku programů, ať už to byly inscenace založené na fyzickém divadle, novém cirkuse, či dokumentárním divadle, ale i řadu zajímavých workshopů. Vstřícné vedení školy uvolnilo víkend na přípravu festivalu a poté dva dny na tzv. distanční výuku, a tak se studenti mohli přihlásit podle svého zájmu nejen k účasti na představeních, ale také na workshopech. Vedle dvou pater školy o několika třídách se hrálo ještě v TJ Sokol Karlín, ale také na dvoře Bar- aku na Florenci (příznivci spolku Pomezí znají) a v LL Gallery v nedaleké Pobřežní ulici.  Festivalová představení se vesměs odehrávala v době školního vyučování (takže studenti neměli výmluvu, proč nepřijít), a nabídka, alespoň dle mého názoru, byla opravdu pestrá. Navíc bylo jasné, že většina studentů se s takovou kulturní nabídkou setkává poprvé, a podle toho reagují. Nejprve trochu rozpačitě, a nejistě, ale poté se zaujetím a někdy až nadšením.

Wonderland se Sárou Arnsteinovou zakončila společná meditace v kruhu. Fot Jana Soprová

Alternativní umělci, kteří na festivalu vystoupili, jsou bezpochyby zvyklí na „polní podmínky“, a tak jim nedělalo problém přizpůsobit se nepříliš vlídnému počasí (artistka Bětka Tichá odehrála svůj STAV několikrát na dvoře Bar-aku v dosti chladném počasí), či v galerii, do které bylo vidět velkými výlohami zvenčí (Martin Talaga a spol: Soma). Značně průsvitné cvičební úbory Talagových tanečníků, stejně jako ochota vyběhnout na ulici a přes okno zvnějšku performovat pro diváky uvnitř vzbudily větší halo(!)  než fyzické výkony tanečníků, a tak se hodně o performanci cestou zpět do školy diskutovalo. Pro umělce nebyl problémem ani poměrně stísněný prostor ve třídách školy. Kouzlo bezprostřední komunikace v jedné ze tříd ukázala Sára Arnsteinová (Wonderland), která dokáže studenty oslovit tématem (závislost na mobilních telefonech), hravou formou (výzva k odložení telefonů na závěr a ohledávání „zoomování“ zdánlivě prázdného prostoru třídy), i výrazivem blízkým mladé generaci (pro mě už chvílemi poněkud nesrozumitelným). Překvapivá byla i kompozice The Mending Room performerek z ostravské univerzity, ze spolku OSU, využívající v projektu o konfliktu Číny a Hongkongu v různých úkolech pomoci umělé inteligence (polovinu představení nebyly v místnosti živé herečky, ale diváci komunikovali pouze s „hlasem“ kohosi neviditelného). Dominik Migač opět zabodoval s nabídkou již legendárního představení Prefaby a navazujícím workshopem, ukazujícím, jak takový miniaturní zázrak vyrobit a uvést do provozu. Kromě Konce člověka od Spitfire Company, který letos  zaujal na Avignonu, vystoupili v tělocvičně TJ Sokol dokonce zahraniční hosté, s příběhem postaveným na fyzické akci, především různých technikách bojového umění. V choreografii Yotama Peleda v představení Where the boys are, které bylo zároveň „hrou – tancem – soubojem - přátelstvím – performancí“, jak lákala anotace, vstoupili před diváky Nicolas Knipping a Andrius Nekrasoff. Překvapením (nejen pro mě) byla dosti dlouhá diskuse, do níž se v angličtině s nefalšovaným zájmem zapojili studenti z FUTURA.

V TJ Sokol Kalrín předvedli choreografii bojových umění kluci ze souboru Yotama Peleda    Foto Jana Soprová

Jsem přesvědčená, že dvoudenní akce zakončená společnou přípravou a pojídáním paelly na dvoře Bar-aku bezpochyby zanechá alespoň u některých studentů pozitivní dojem, a vědomí, že divadlo se nemusí týkat jen kamenných budov, zlata a sametových sedadel, ale může mít podoby opravdu rozmanité. A navíc, pro studenty – budoucí pedagogy taková akce může být bezpochyby zajímavou inspirací pro jejich budoucí práci.