Vyjadřuje se rychle, ale s překvapivou přesností. O divadle mluví jako o hře, která se nesmí brát smrtelně vážně – a zároveň jako o práci, v níž člověk pořád něco hledá. Od prvního setkání s režisérkou Dianou Šoltýsovou na teenagerovské soutěži v San Remu přes Gertu Schnirch a surreálnou Valérii až po Julii v Shakespearovi vede její cesta k velkému jevišti, kde se potkává dívčí křehkost, disciplína blankversu, hudba jako ventil – a také vědomí, že pár set kilometrů odtud se umírá.