Čtvrtstoletí s GRAND Festivalem smíchu
Jana Uherová
Před pětadvaceti lety jsme v našem divadle přemýšleli nad vznikem nového festivalu. Vynutila si to situace, která se opakovala v mnoha regionálních divadlech – zájezdové pražské agentury často dovážely komedie nevalné kvality, stačilo, aby pozornost zaručili mediálně známí herci. Žánr komedie byl kritiky opomíjen a někdy byla nedůvěra oprávněná… Cítili jsme potřebu vytvořit prostor, kde by se setkávala kultivovaná zábava, chtěli jsme navázat na tradici dobrého komediálního divadelnictví. Náš GRAND Festival smíchu nabídl prostor k setkání souborů, divadelníků, profesionálů i laiků, také ke spolupráci či kolegiální konfrontaci. A v širším kontextu jsme se též chtěli zviditelnit, přilákat pozornost širší divácké obce, v neposlední řadě zaujmout média.
V únoru roku 2001 se tedy poprvé otevřely brány Východočeského divadla GRAND Festivalu smíchu, přehlídce nejlepších komedií českých a moravských regionálních divadel. Ambice dramaturgické rady a pracovního týmu, jenž celou akci připravoval, nebyly malé, přesto původní záměr počítal výhradně s regionálními soubory, které sídlí mimo hlavní kulturní centra. Zdálo se, že v konkurenci špičkových divadel nebudou mít šanci. Třetí ročník už opatrně přizval sobory z Brna a Ostravy, až pátá přehlídka definitivně rozšířila svou působnost na celou republiku. A Praha nebyla nepřekonatelným rivalem, konkurentem, který převálcuje regionální divadla, nýbrž se stala srovnatelným partnerem a nedílnou součástí všech ostatních ročníků festivalu.
Od počátečního nápadu představit divákům úspěšné komediální inscenace poslední sezony se festival za ta léta stal – alespoň pro ty, kdo ho navštěvují pravidelně – vysokou školou umění komedie. Předkládá divákům její velmi pestré podoby, od klasické situační a konverzační komedie přes satiru a politickou komedii, angažovanou v nejširším slova smyslu, až k tragikomedii, která nahlíží svět se vší vážností a hloubkou. GRAND Festival smíchu si tak vyškolil skvělé publikum, které umí ocenit všechny jemnosti umění komedie. Říká se, že naši diváci jsou jedni z nejvstřícnějších v republice. Komediím rozumějí, dokážou se hodně bavit a svou spokojenost vždy dávají najevo. Myslím, že všechny soubory, které k nám jezdí opakovaně, se k nám velmi těší.
Pětadvacet let je v životě člověka relativně krátká doba, ale divadelní festival za tu dobu stihne dospět do zralého a moudrého věku. A to je přesně případ i GRAND Festivalu smíchu.
Festival mi za posledních pětadvacet let naplňoval pracovní a mnohdy i osobní život. Cestovala jsem po celé republice, opakovaně navštěvovala divadla, sledovala jejich dramaturgické plány, rozvoj hereckých souborů, navazovala jsem a udržovala dlouholetá přátelství. Myslím, že je to moc pěkná práce – sedět v divadle, bavit se a sledovat plné hlediště spokojených a někdy i rozesmátých lidí. A i když se to ne vždy povede dokonale, každé takové setkání je pro mě přínosné. Na otázku, co mi festival vzal, neznám jinou odpověď než že nic. Přinesl mi spoustu zážitků, často výjimečných, a já věřím, že je bude nadále přinášet i divákům.
