V Krakově jsem zhlédla pouze zlomek festivalového programu – ono ani není v lidských silách vidět vše, jelikož se představení hrají až v pozdním odpoledni a večer a značně se překrývají. Umělecké nezdary (subjektivně viděno a měřeno) ve své reflexi vynechávám, protože necítím potřebu zahlcovat prostor diváckými frustracemi, a vybírám tři nejvýraznější inscenace tvůrkyň a tvůrců, jejichž dílo mělo příležitost poznat i české divadelní publikum...

Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.