I v přeplněném prezidentském programu se podařilo najít chvilky, kdy jsem s Václavem Havlem mohl mluvit o divadle ne pouze v kontextu občas dosti dramatického vytváření nové svobodné kulturní politiky, ale privátně. Již jsem ho neotravoval dotazy, zda mu nechybí psaní her. Několikrát mi – nikoli bez povzdechnutí – opakoval, že se ho musí prozatím vzdát, neboť to vyžaduje odložení všeho jiného a soustředění jen na to jediné, což si teď nemůže dovolit...

Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.