Měl jsem kdysi jisté problémy, když napsal jsem snad za stavu horečky, že pro slušného muže dobrého vkusu není jiného důvodu a musu choditi do divadla než obhlížeti tam herečky. Byl jsem za to dosti vykrákán, neb tato prostá pravda bezelstná byla shledána jako urážlivá a nemístná, jako by se tím snad měla správných mravů dotknout a na zvláště choulostivém místě sekyru zatnout. Ale což třeba Neruda Jan byl do divadla kvůli něčemu jinému hnán?! Vždyť to i náš národní klasik přiznával, že tam, kde nestvůry dramatické se na něho šklebí, tam, kde drápy režisérských záměrů drásají mu lebi, on přibit k sedadlu železnými hřeby kritické povinnosti již v mrákotách krev pomalu cedí, jediná spása a útěcha mu přichází, když luzné zjevy hereček na jeviště vychází. Jedině ty, ženy službě dramatu i komedii vydané, všechnu tíhu divadelního zmaru nadnáší a nad bídou teatrální se jak zlatý oblak vznáší. Ostří kritického pera je pod vzmachem jejich perutí náhle tupé, chladná ocel se na slonovou kost mění, takže ostří kritikovo už spíše křupe, žabikuch pitvače zbavuje se přítěže a i to, co k nevydržení zdálo se, má svého vítače.