Proti porušování lidských práv, potlačování demokracie, nesvobodě slova, svévolnému jednání úřadů – za respekt k právu shromažďování, svobodného projevu a spravedlnost, za územní celistvost a propuštění neprávem vězněných… se aktuálně bojuje na mnoha místech světa. V Gruzii ještě na podzim optimisticky vzhlíželi k Evropě, navzdory tomu byla nynější vládou veškerá jednání o vstupu do Evropské uUnie záhy po volbách přerušena, a to až do roku 2028! Po říjnovém, opozicí a veřejností rozporovaném vítězství prorusky orientované strany Gruzínský sen vypukla dosud nepřervaná série masivních protivládních demonstrací. Tato protestní hnutí však doprovázejí policejní zásahy a s nimi spojené různé formy násilí, výslechy ne nepodobné totalitním praktikám a neobvyklá nejsou podle svědků ani okradení zadržených. Za mřížemi končí desítky osob, kterým hrozí několikaleté tresty odnětí svobody, přestože chybějí pádné důkazy o jakémkoli jejich provinění. Mezi nimi jsou také umělci, zástupci sdělovacích prostředků a mnozí další, kteří požadují opakování sporných voleb a nebojí se tak nahlas vyslovovat hluboké znepokojení zse současnéou gruzínskéou vládyou, jež činí kroky, vymykající se základním hodnotám vyspělé společnosti.

Kavkazská země na rozhraní Evropy a Asie se dlouhé týdny zmítá v mocenském uplatňování síly. Demonstranti však svým odhodláním nevzdat se dávají najevo neoblomný postoj v otázce bezpráví. Jednou z mnoha citlivých kauz, která společnost udržuje v napětí, je zatčení významné gruzínské novinářky. Mzia Amaghlobeli, zakladatelka a ředitelka nezávislých gruzínských zpravodajských serverů Batumelebi a Netgazeti, byla poprvé policií zadržena v Batumi na západě země 11. ledna za nedovolené vyvěšování plakátu na zeď policejní stanice. Po hodinovém výslechu byla propuštěna, avšak při stále probíhajících nepokojích byla vzápětí svědkem zatčení svých blízkých známých. Vzedmula se v ní vlna solidarity a vstoupila do hádky s vysokým policejním činitelem, která vyvrcholila tím, že po smršti urážek vůči své osobě vlepila policejnímu šéfovi políček a byla okamžitě vzata jejím okamžitým uvalením do vyšetřovací vazby, protože po smršti urážek od policejního šéfa vůči své osobě mu vlepila políček. Žádné žádosti o přezkoumání jejího zadržení při „útoku na policistu“ dosud nebyly odvolacím soudem shledány jako důvodné, i přesto, že v návaznosti na ponižující, zákonům odporující jednání vůči ní, vyhlásila 12. ledna protestní hladovku. Po pěti týdnech strádání a čelení nevhodnému zacházení, kdy jí nebyl poskytnut náležitý lékařský dohled a péče, se ji nakonec na základě významného zhoršení zdravotního stavu sama rozhodla přerušit. Případ obviněné novinářky je zjevným porušením lidských práv i principů nezávislé žurnalistiky, a současně je jedním z mnoha hnacích motorů protestující společnosti. Našla následovníky svého rozhodnutí, a to i z řad divadelníků, kteří se k její hladovce připojodávali, aby upozornili na páchané zlo. Jak ale v nedávném rozhovoru pro Divadelní noviny komentoval režisér a jedna z předních osobností současného odboje Mikheil Charkviani, tato forma protestu se účinně nesetkává s pochopením úřadů, a vyvstává tím více vyvstává potřeba angažovat se v boji za kolegy, za svobodu a proti netransparentnímu vládnoucímu systému mnohem viditelnějším způsobem.

Gruzínská divadelní scéna vyjadřující nesouhlas se směřováním země na východ tak dnes patří mezi zásadní hybatele společenských nepokojů. Drží nejdelší stávku ve své historii a veřejnost ji v jejich úkonech plně podporuje, dokonce i nákupem vstupenek na zrušená představení. Divadelním aktem je nyní vytrvalý aktivismus. Mikheil Charkviani například spolu s kolegy v Den gGruzínského Ddivadla 14. ledna vyvěsili na fasádu divadla Rustaveli jedenáctimetrový transparent s nápisem: „In Tyrannos – Sandro Akhmeteli 1886–1937“.” Zmiňovaný divadelník, zakladatel moderního gruzínského divadla Sandro Akhmeteli byl na základě svého činu, kterým demonstroval vzdor a odpor vůči tehdejší politické mašineérii – Stalinovým čistkám –, dlouhodobě mučen, zostuzován a následně popraven. Na sklonku své předčasně ukončené kariéry zinscenoval Schillerovy Loupežníky pod názvem In Tyrannos (v překladu Proti tyranii). A v roce 1936, když se konala přehlídka a sovětští činovníci vyvěsili na fasádu divadla portréty Stalina a Beriji, nad ně Akhmeteli nad ně umístil název své inscenace In Tyrannos. I přesto, že od incidentu s revolučním a reformátorským umělcem uplynulo osmaosmdesát let, byl i tentokrát transparent z divadla Rustaveli odstraněn, a to hned během první noci.

Navzdory zastrašování z vyšších míst a úřadů se protesty v gruzínských městech konají denně. V hlavním městě Tbilisi je každý den blokována Rustaveli Avenue. Nepřetržitě stávkují také studenti Divadelní a filmové univerzity, kteří neopouštějí prostory školy a blokují vchody všem, kdoteří by narušili poklidný charakter protestu. Pravidelně čtou zprávy od vězňů, s odhodláním se veřejně propůjčují jejich výpovědím, aby ti, kdco měli být umlčeni, byli zaslechnuti. Při demonstraci u Nového divadla zazněla v lednu v podání herce Givika Baratashviliho i slova zatčeného kolegy Andra Chichinadzeho, napsaná z trestní vazby. Rebelie umělců, dosud v takovém rozsahu dosud nevídaná, uplatňuje všechny své dovednosti k tomu, aby nenastalo lhostejné ticho vůči požadavkům na propuštění neprávem zadržených vězňů a nové, transparentní volby. Zajatcem současného režimu je také výše zmíněný, ve své zemi velmi populární a ve světě uznávaný osmadvacetiletý herec Andro Chichinadze, který veřejně vystupoval proti vládním krokům přerušit přístupová jednání s EU a dalším…... Zodpovídá se z obvinění z účasti na skupinovém násilí při proevropských protestech. Oním násilím je ale audiovizuálně zdokumentované hození klacku na zem, při kterém nebyl nikdo zraněn – na nikom nebyla spáchána újma na zdraví. Při zatýkání byl Chichinadze podroben domovní prohlídce včetně kontroly osobního mobilního telefonu. Gruzínská prokuratura se tak snaží všemi možnými prostředky poškodit jednak povahu protestů, když je vydává za násilnická shromáždění, a za druhé zadržováním veřejně známých osobností plošně rozsévat strach. Charismatický herec se tak stal další obětí politicky vykonstruované hry. I proto se vysoká míra nespokojenosti s aktuálním politickým režimem denně projevuje jednohlasným nesouhlasem. Zásadní požadavky totiž nejsou vládou již více jak než čtvrt roku jakkoli reflektovány. Ke Gruzii se sice upírají zraky vysokých evropských úřadů, organizací pro ochranu lidských práv, oborových asociací, ale odboj nekončí – skončit  ze všech výše vyjmenovaných důvodů skončit ani nemůže. Gruzínští divadelníci a s nimi široká veřejnost boj nevzdávají.