Když se řekne Charkov
Adéla Knapová
„Tady je život umění(m),“ píše spisovatelka Adéla Knapová z Charkova. Umění tu vlévá lidem i vojákům naději do žil.
Zatímco píšu tyto řádky, v jiné části Charkova, města, kde dočasně žiju, sanují trosky po ranním ruském útoku. Výbuch a záblesk po dopadu rakety místo budíku. Když jsem tohle před víc než rokem, kdy jsem do Charkova přijela na literární rezidenci, zažívala poprvé, byla jsem hrůzou bez sebe. Navíc raketa během mé vůbec první noci v tomto městě dopadla o poznání blíž a já pak strávila hodiny na zemi mezi dveřmi v chodbě: být minimálně dvě zdi od pravděpodobného místa exploze, přilepit se k zemi, zacpat si uši a otevřít pusu.
Slibovala jsem si, že pokud to přežiju, hned ráno odjedu. Pak se probudilo slunce a já se podívala z okna. Vzduchem vibroval další letecký poplach a ty odhadem šestileté děti šly s mámou loudavě dál, smály se, nikdo na ulici nepospíchal, nepanikařil. Vyšla jsem za nimi ven hledat kavárnu a cestou se do tohoto nepohledného města zamilovala. Proti své vůli. Díky jeho vůli. A síle. A lidem včetně místních umělců. O čem jsem doteď čítala a považovala to za sentimentální legendy o umění, které vlévá lidem a vojákům naději do žil, na kterém se staví identita budoucích generací…, se tady děje před očima...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty
