Slabá politická síla divadla?
Josefína Formanová
Dokud se nebudeme schopni předvádět na jevištích coby hologramy, bude divadlo možná jednou z posledních nekorumpovatelných uměleckých sfér. Podstrčit divákovi či čtenáři dílo, za nímž nestála osobitá dřina, je čím dál snazší. A přece, umělá inteligence si poradí s kdečím, zastoupit živého herce však nedovede.
Divadlo se odehrává v živlu bezprostřednosti; nadto je médiem, v němž se absurdita dává poznat ve své nejvlastnější podobě. „Pozorovat člověka, jak selhává,“ zní titulek rozhovoru dramaturga Thomase Roteho s režisérkou Katharinou Schmitt, který pojednává o jejich jevištní adaptaci známého Kleistova dialogu (Poslední kapitola dějin světa, premiéra 6. listopadu 2022). Znění titulku není bez významu, naopak se trefuje do černého. Vždyť v Oidipovi, v Peeru Gyntovi ani v Maryše nesledujeme pouze selhání postav, ale člověka jako takového...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty
