Josefína Formanová

⟶ plus Biohacking je moderní výraz pro recept na nesmrtelnost a věčnou krásu. Průšvih je, že je dostupnější než kámen mudrců a svatý grál. Na komorní scéně Divadla pod Palmovkou pojednává o dramatu pozd­ně moderního člověka autorská Příliš krátká telomera v režii Jana Mikuláška. Vedle výrazného tragikomického výkonu Báry Kubátové okouzlí propracovanou dramaturgií, v níž se prolíná příběh laboratoře fanatického vědce s partnerským dramatem ženy posedlé mládím. Třetí vlákno syžetu připomíná Kafkovu myš Josefínu, kterou režisér s humorem i mrazivostí nechává vítězit nad lidstvem.

⟶ minus Není snadné inscenovat feministický kus v době, kdy feminismus kvete. Vzdor zkušenosti a talentu se v Noci tribádek sklouzl režisér Ivan Buraj, který Enquistovu hru nastudoval v HaDivadle jako svůj farewell spiel. V titulní roli Augusta Strindberga září Ivana Uhlířová. Jenže světový dramatik je v inscenaci redukován na světového mizogyna a jednoznačnost ho zplošťuje; a celou hru s ním. Tribádky z roku 1977 se odehrávají v Kodani roku 1889. Burajovo věrně diachronní předvedení inscenaci nesvědčí. Podtrhuje bezzubost textu, který dnes vyznívá jako zadrhnutá gramofonová deska: muži jsou zlo, život žen je peklo, všichni umřeme.

Jan Kerbr

⟶ plus Projekt Golem tvůrčího tandemu Tomáš Jarkovský – Jakub Vašíček z královéhradeckého Draku pro Divadlo v Dlouhé trpí sice ve druhé části dramaturgickou přehlceností, inscenace však nabízí skvělé herecké příležitosti. Vyniká především Pavel Tesař. Rudolfinská klasika (rabbi Löw, Golem a oživující šém) je obohacena produkcí pojízdných loutkářů s tématem Faust. Tesař ztvárňuje laskavého instruktora v ovládání marionet, stává se pak brilantním a sebevědomým „vodičem“ Mefista a ve finále se z něj vyklube zlověstný manipulátor, pekelník již nikoli loutkový.

⟶ minus Ambiciózní a v řadě projektů umělecky úspěšné Divadlo X10 připravilo v režii Pavola Viechy inscenaci Město světla podle prózy Andrése Barby. Magicky hororovou atmosféru předlohy o společenství podivných dětí, které znejistí obvyklý řád v jednom městě, přesvědčivě tlumočí dobří herci (Lucie Roznětínská či Hynek Chmelař), režie však jejich výpovědi doplňuje – vůči příběhu nekompatibilním – pobýváním protagonistů ve vaně. Od nahého přes zakrytou županem po dva mládence v letním odění, kteří pak zmáčení pokračují ve svých hereckých kreacích. Ve starých typech veřejných lázní bývalo oddělení Vanové koupele, navrhuji jako podtitul jevištního díla.

Jiří Landa

⟶ plus Udělaly mi radost dvě inscenace z regio­nálních divadel, které spojuje precizní práce režiséra s herci. Prvním kouskem je Gazdíkovo pojetí Zellerova dle mého názoru nejzdařilejšího textu Otec v Městském divadle Brno v hlavních rolích s Janem Mazákem a Alenou Antalovou. Dvojice podává své nejlepší výkony za poslední roky. Gazdík rozehrává emočně nabité drama, které mě dokázalo strhnout, přestože jsem zhlédl již jeho čtvrté nastudování. Také Steinbauerova verze hry Hadar Galron Mikve v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích je postavena na podobných základech, režisér ji navíc invenčně doplnil o prvky live cinema. Radost pohledět na hereckou souhru dámské části souboru.

⟶ minus Novinka souboru Laterny magiky pražského Národního divadla Pluto má jistě své klady, ať už se jedná o maximální nasazení všech čtyř protagonistů, jejich pohybové schopnosti, nebo dílčí pointy scén. Bohužel v nabízené pantomimě, která se po deseti minutách začne cyklit ve stále se opakujících postupech, jsem postrádal důraz na zvolené téma snažící se poukázat na prudký vývoj technologií a jejich vliv na naše životy. V jednotlivých skečích se téměř rozplynulo. Od čtveřice Vizváry, Hybnerová, Polívková a Wakenshaw jsem pod vedením Thomase Moncktona očekával mnohem propracovanější celek.

Hana Strejčková

⟶ plus Multifunkční prostor Jatka78 do svého programu v březnu zařadil hostování francouzského souboru La Bande à Tyrex, jenž do pražských Holešovic vkroužil krasojízdou na bicyklech! A právě absolutní jednota ve zvoleném scénickém objektu, virtuózní cirkusové prvky a překvapivé artistické momenty v dokonalé souhře s živou muzikou učinily z pražské premiéry jedinečnou událost. Svěží závan zahraniční inspirace byl dalším z výtečných výběrů pro jateční novocirkusovou dramaturgii.

⟶ minus Atraktivní název, slibné obsazení, slavný režisér, a přesto se vkrádá k inscenaci Pluto v Laterně magice otázka, nakolik tato situační komedie, groteska, slapstick comedy vlastně souzní se slovy funkční načasování a tempo, popularizace pantomimy a inovativní multimediální počin. Srozumitelný námět zůstal v rovině přímočarosti až prostoty, navíc humor na široké škále, především pak vibrující na její pokleslé hraně se stává spíše diskutabilním trapnem.

Alena Zemančíková

⟶ plus Peter Varga, Martin Matejka a jejich inscenace Nebojsa v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Klasická pohádka vtipně aktualizovaná pro současné děti. Nebojsova nebojácnost je tady spíš věčná nedospělost, která přiměje jeho ženu a maminku novorozeného dítěte, aby ho poslala do světa. Nebojsa se nelekne duchů, kostlivce ani čertů a naučí se bát tím, že poté co pozná nástrahy světa, pocítí strach o své blízké. Pohádka je zarámovaná do situace, kdy děti u babičky večer v posteli řádí a straší se, a vzorně splňuje všechno, co má divadlo pro malé děti mít: iluze a kouzla, ztotožnění s hrdinou i s herci v roli řádících dětí, vítězství dobra a ponaučení, které vyplyne bez moralizování.

⟶ minus Pluto. Nonverbální komedie v duchu laterny magiky. Zmatená komedie, kde už základní dějové východisko postrádá smysl: čtveřice mimů chce provozovat filmové studio s komplikovanou technologií, aniž má páru o čemkoli. Komediální výsledek je konglomerátem pantomimických až akrobatických čísel, klaunských klišé, vysvětlující hlasové posunčiny a nonverbálního herectví.Pochybnost o budoucnosti Laterny magiky v rozhovoru s budoucím ředitelem ND Martinem Glaserem se na téhle inscenaci potvrzuje.