I po letošním 28. říjnu a tradičním nadělování státních cen se za prezidenta Petra Pavla stejně jako loni nemusíme stydět, což je po jeho dvou předchůdcích velká úleva. Metály od něj dostali ti, kteří si to zaslouží, a sotva to může někdo zpochybnit. Ze všech oborů ocenil lidi, kteří mají za sebou významné kariéry, lékaře, vědce, hrdiny odboje, statečné zachránce, sportovce jako třeba báječnou Martinu Navrátilovou.

Výběr z kultury a umění je perfektní. Zdeněk Svěrák, člověk mimořádně invenční, vynálezce jedinečné poetiky Divadla Járy Cimrmana, fenoménu založeném na typicky českém humoru a ironii, tahle skvělá mystifikace navíc baví už několik generací, i dnešní náctileté. Dirigent Jakub Hrůša dnes evropská hvězda první kategorie, od podzimu hudební ředitel londýnské Královské opery v Covent Garden, herečka Anna Geislerová, která je jednou z nejvýraznějších tváří českého filmu a o jejichž kvalitách není pochyb, in memoriam herec Alois Švehlík, dlouholetý člen Národního divadla a opora souboru činohry.

In memoriam obdržel cenu také architekt Jan Kaplický, škoda, že nám kamery neukázaly, jak moc se přitom Václav Klaus ošíval, protože to byl především on, kdo zavinil, že se projekt jeho knihovny na Letné nerealizoval a že dnes od Kaplického žádné jeho provokativní stavby na rozdíl od Velké Británie nemáme. Ještě dnes je těžké pochopit, proč to tak zavile zkazil. A další laureáti, významná zakladatelská osobnost českého divadla a vůdčí tvůrce studiového hnutí, dramaturg a pedagog Petr Oslzlý, muzikolog a zakladatel Spirituál kvintetu Jiří Tichota.

Za Miloše Zemana se člověk nestačil divit, kdo taky může dostat státní cenu v oblasti kultury a umění, úroveň udržovaly jen ceny, které uděloval ministr kultury, protože o nich v jednotlivých oborech rozhodovaly a rozhodují odborné komise a ty si své laureáty vždycky ohlídaly a vždy je dostali ti nejlepší. Je příjemné vidět to znovu i na Pražském hradě.