Poznámky k novým médiím a live cinema v divadle
Jana Machalická
Využití metody live cinema v divadle je dávno běžnou záležitostí, přispívá k tomu i dostupnost poměrně kvalitní techniky. Je to regulérní scénický styl a jsou tvůrci, kteří se bez snímání živé akce na jevišti ve svých inscenacích neobejdou, dramatická situace je až tolik nezajímá a víc než o herectví jim jde o stylizaci, která by podpořila jejich koncept; vznikají pak spíš oživené výtvarné instalace než skutečný dramatický tvar.
Mezi domácími tvůrci se v této metodě zhlédla třeba Petra Tejnorová, která ji uplatňuje velmi nekompromisně. Ale i mnoho dalších režisérů a scénografů, každý s různým výsledkem. Je to jistě i tím, že technika velmi postoupila a každý tvůrce si může dovolit velmi kvalitní zařízení. V posledních premiérách se s živým streamováním částí inscenací na různé projekční plochy doslova roztrhl pytel, využila ho zmíněná Tejnorová ve Frankensteinovi (Národní divadlo), Ivan Buraj ve Zlatém městě (Divadlo v Dlouhé) nebo i Armin Petras v Plechovém bubínku (Divadlo Na zábradlí)...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty
