Genesis č. 2 je zvláštní hra, autor ji označuje za „tragédii smyslu“. V rámci autorské mystifikace a v duchu postmoderny ji vydává za dílo bývalé učitelky matematiky Antonie Velikánové, která pobývá v psychiatrické léčebně s těžkou schizofrenií. V jednom z jejích domnělých dopisů adresovaných Vyrypajevovi, jež jsou součástí textu, stojí:  „Napsal jste mi, že v mojí hře chybí děj. A že je děj potřeba, aby divák chápal, co se děje. Ale copak divák nechápe, co se s ním děje každý den? Proč by měl prožívat to, co herec na scéně, ať raději každý divák v sále prožívá sám sebe...

Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.