Šéfredaktorka Divadelních novin, s níž se znám z jednoho z minulých pracovišť, přišla se zajímavým nápadem požádat o příspěvek člověka, který nechodí do divadla. Kdysi jsem do divadla chodil, ale později se, řekněme, posedlosti a pocity z našeho světa, jež divadelníci promítali do svých interpretací, nesetkávaly s posedlostmi a pocity mými. Ale taky se zřejmě projevil vývoj, který hlásí mnozí jiní – s postupujícím věkem čtu čím dál méně krásné literatury ve prospěch textů faktických, historických či současných. Takže jsem v pozici člověka, který je pro to, aby lidé, zvlášť mladí, chodili do divadla a četli romány a poezii, dokud mohou, ale sám do divadla nechodí.