Česká televize nedávno odvysílala dokument o Petru Nárožném s názvem Herecký i jiný život inženýra. Jeho spolutvůrci (scénář Jan Kolář, režie Jaroslav Kratochvíl) se pokusili vymanit z klišé oslavných hereckých medailonů, což se jim do značné míry povedlo. Výsledkem je pronikavější herecký portrét, kdy si divák udělá „opáčko“ z pozoruhodného Nárožného života: od inženýra a konferenciéra, přes škatulku cholerického komika v Semaforu, až po proměnu v respektovaného herce Činoherního klubu. Neméně přínosné je opáčko z jeho klíčových divadelních a filmových rolí. Dokument se vyznačuje promyšlenou kompozicí, k Nárožnému naturelu se vyslovují jen ti nejpovolanější: Ladislav Smoček, který jej odvážně obsadil v Činoheráku do první vážné role v Hejtmanovi z Kopniku, Ivana Chýlková zasvěcená do všech zákoutí hereckého partnera, anebo dramaturg Vladimír Procházka, který umí výstižně postihnout podstatu Nárožného herectví.

Přínosem dokumentu se stává leitmotiv Nárožného skeptických reflexí: S kamarády si říkáme, že do tohoto dnešního světa už nepatříme; můj svět už existuje jen v mé hlavě.

Generační rezignace, odcizení, nebo něco víc? Ti mladší by museli použít empatii anebo představivost, aby se k pochopení přiblížili.