Porotovat jsem začal díky profesoru Císařovi a jeho skvělé ženě Mirce hned ve druháku na divadelní vědě – jezdili jsme od té chvíle společně do Červeného Kostelce spoustu let a doteď to pokládám za nejlepší školu analýzy inscenace, které se mi dostalo. Na pana profesora už jenom s láskou a často vzpomínám, ale každá další porota s každou další partou lidí různých divadelních profesí, zázemí a východisek člověka někam posune a nějak inspiruje. Na krajských přehlídkách si každý může ze svého profesního pohledu navíc promyslet i práci třeba na takovém typu repertoáru, se kterým se obyčejně nepotká...

Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.