Tenenbomova vítězná cesta českými knihkupectvími začala knihou Všechny jejich lži (2017) z předtrumpovských Spojených států. Následovalo Čau uprchlíci! (2018), která zkoumá dopady uprchlické knize v Německu. Ve stejném roce vyšlo i Chyťte Žida! (2018) z cest po Izraeli a následně Krysy jejího veličenstva (2019) s hovory s lidmi v pobrexitovské Velké Británii. Následovala publikace z cest po Německu Spím v Hitlerově pokoji (2020), dále Po čem rabíni touží (2022), která vznikla z jeho ročního pobytu v ultraortodoxní jeruzalémské čtvrti Mea Šearim. Tenenbomovu podobiznu na titulní stránce mají i knihy Z New Yorku do Brna (2023) a Z Jeruzaléma do Prahy (2024); nyní přijel do Prahy představit svou poslední, 635stránkovou publikaci, která také vyšla v češtině ve světové premiéře, Bože, čí je tahle země?

Úvod podcastu se soustředí na Tenenbomovu divadelní komedii 100 bran (100 Gates), která již byla přeložena do češtiny a mohla by se stát jeho prvním kusem, uvedeným na české scéně. Hra vychází z prostředí ultraortodoxní jeruzalémské čtvrti Mea Šearim (doslova „Sto bran“) a vypráví milostný příběh mladého muže Moisheho, jenž po smrti otce – rabína – čelí tlaku komunity, aby se oženil a převzal jeho duchovní roli. Zlomovým okamžikem je Moisheho první pohled na ženu v životě – událost, jež v něm vyvolá existenciální i teologický otřes: „Podívá se na ni a ptá se: Bože na nebi, co je to za bytost? Je to ženská stránka Boha – Šechína? Nebo satan, který přišel, aby mě zničil?“

Hra slavila mimořádný úspěch v New Yorku v 90. letech, kde ji uváděla jeho produkční společnost Jewish Theater of New York. Podle Tenenboma šlo o skutečný hit: diváci stáli fronty, často tleskali vestoje a nadšeně reagovali bez ohledu na svůj původ či víru. Přesto měla inscenace poměrně krátký život, což Tuvia vysvětluje specifiky amerického divadelního systému založeného na pronájmech.

Rozhovor se poté přesouvá k Tenenbomově knižní tvorbě, z níž je v češtině dostupných už devět titulů. Autor se v nich profiluje jako reportér, který se nebojí jít „mezi lidi“ a dlouhodobě s nimi žít. Ať už píše o Američanech, uprchlících v Německu, Britech po Brexitu, nebo o Izraelcích, Palestincích a židovských osadnících na Západním břehu Jordánu, vždy sází na osobní zkušenost a bezprostřední kontakt. Ke svému přístupu říká jasně: „Já nejsem aktivista. Nejsem rabín, kněz ani učitel. Jsem novinář. Naší prací není lidem říkat, kdo má pravdu a kdo se mýlí. Naší prací je položit fakta na stůl.“

Část rozhovoru patří i jeho nejnovější knize o židovských osadách na Západním břehu Jordánu. Na projektu pracoval téměř rok přímo na místě. Na rozdíl od mnoha novinářů, kteří oblast navštíví jen na pár dní, Tenenbom v osadách dlouhodobě žil, stěhoval se mezi nimi a sdílel každodenní život jejich obyvatel. Výsledek podle něj odhaluje zásadní rozpor mezi mediálním obrazem a realitou: „Titulky v novinách a realita spolu nemají nic společného. Nezastávám žádnou politickou stranu, když říkám, že osadníci jsou dobří nebo špatní. Palestinci jsou dobří, osadníci jsou špatní. To je příliš zjednodušující a příliš idiotské, protože věci jsou mnohem složitější.“  

Uvidíme komedii Tuvii Tenenboma poprvé na českém jevišti? Ví, o čem bude jeho příští kniha? A kdy zase přijede? Přejeme příjemný poslech a věříme, že našemu podcastu zachováte přízeň; těšíme se, že s námi budete objevovat další inspirativní divadelní příběhy se zahraničním přesahem.