Zůstaly po něm legendy, ale taky na sto padesát povídek. Některé vycházely v posledních letech jeho života na stránkách Mladého hlasatele. Ve čtyřicátém pak dokonce jedna delší knižně. Žánr je jasný: dobrodružná literatura pro mládežníky a mládežnice. I jmenné souvislosti jsou jasné: Jaroslav Foglar, Karel Bureš, Bohumil „Bimba“ Konečný. Ty povídky mají průzračnou, skoro primitivní strukturu. Ale je v nich to podstatné: napětí, akce, švih – plus trocha tajemství a překvapení. A pak samozřejmě ty kulisy: „srdce temnoty“, hory, řeky, širé pláně – a hlavně modré nebe nad hlavou. Batličkovy povídky nejsou ničím víc než oslavou lidské spontaneity, volnosti, nezdolné vitality.

V polovině šedesátých let vrátil jeho pozapomenuté jméno do oběhu arcipadouch Petr Sadecký. Pozdější vynálezce rudé Octobriany, komiksové hrdinky poskládané z kreseb a obrazů, naloupených u Zdeňka Buriana a zmíněného Konečného. Díky Sadeckému vyšel v pětašedesátém titul Na vlně 57 metrů, výbor z Batličkových povídek. V nákladu šestadvacet tisíc výtisků. Od té doby je Batlička redivivus. Samozřejmě i díky dalším knižním výborům. Nedávno ho připomnělo nakladatelství Tympanum dvojicí audioknih a jednou knihou tištěnou. Jmenuje se V divočině. A je v ní povídka, která stojí za zvýraznění: „Stroj na výprask.“

O co jde? Kdesi v hlubině australské pouště stojí přízračný mechanismus, co vyplácí odsouzence. Jeden takový je tu po jistých peripetiích přikurtován – a mašina mu má vysázet deset ran na hřbet. Jenže něco se porouchá… To je přece motiv z Kafkovy slavné povídky „V trestní kolonii“! Znal Batlička Franze Kafku? Text In der Strafkolonie vyšel prvně u Kurta Wolffa v Lipsku rok po první světové válce. Česky až dlouho po Kafkově i Batličkově smrti. Batlička ale německy rozuměl. Takže dobrodruh a odbojář inspirovaný Kafkou? To by byl skvělý příspěvek k pohyblivému mýtu jednoho spisovatele, od jehož narození uplynulo letos 12. března právě sto třicet let!