Nejdřív pro děcka, ta menší a ještě menší. Právě jim věnovala výtvarnice a scenáristka Ester Nemjó svou knížku Dóďův noční let (vydal Meander). Typově je to svérázný komiks. Hlavní roli má událost, co se opakuje jednou za století: setkání postelí – a vyprávění příběhů. A nejen postelí samotných, taky všech těch, kdo v nich líhali, spali, stárli a snili. Snový je taky autorčin výtvarný rukopis: mix čirých fantazií, z jedné strany blízko art brut, z druhé pak surrealismu. Živé barvy, pohyblivé tvary, jedna vývojová proměna za druhou. Komiks jako přelud. Komiks jako tajemství. A ze všeho nejvíc: komiks jako strhující noční let!

Teď kousek pro mládež. Prvořadě asi pro dívky, jak napovídá titul Katka už nebude divná (vydal Host). Spisovatelka Petra Soukupová se vrátila pro inspiraci znovu ke svému „klubu divných dětí“ – a vylovila tentokrát holku, co má nadváhu a tuze ráda čte. Straní se světa, musí si vystačit sama; se svými bolestmi, úzkostmi, strachy. Trochu jako Kingova Carrie, do níž se ráda projektuje. Než nastoupí na střední školu a začne drasticky hubnout. Tak, že se jí to jednoho dne vymkne z rukou. Psychologická próza o dospívání se najednou mění v drama o život. Konec je ale dobrý. Všecko je nakonec dobré. Pokud proudí emoce, vedou se řeči, fungují vztahy…

A ještě jeden komiks, spíš pro dospělé než pro děti: Šigeru Mizuki: Vstříc vznešené smrti! (vydalo Argo). Tři sta padesát stránek černobílé mangy. Nebýt té solidní porce ironie, co autor propašoval do výtvarné stránky věci, byl by to dobře gradující horor. S tou ironií spíš vynikne nemyslnost, absurdita celé kauzy. Blíží se konec druhé války a kdesi v Papui Nové Guineji se dává pomalu do pohybu jednotka vyčerpaných japonských vojáků. Od šéfa mají totiž jasný rozkaz: vznešenou smrt! Nechat se povraždit v bezvýchodné situaci. Nepadnout do zajetí. Vydechnout naposledy za vlast. Autor, který byl osobně při tom, jasně nastavuje zrcadlo: když přichází na scénu smrt, ironické odstíny z kresby mizí – a zůstává holá skutečnost.

S hororem je už pár dekád zadobře taky Patrik Linhart. S domácím i zahraničním, s dnešním i včerejším. Populárnímu žánru věnoval dvě objevné literárněhistorické knihy; žánru se věnoval taky jako překladatel a editor. Čerstvou úrodu právě na poli editorsko-překladatelském složil pod hlavičku Hosty vítejte v noci (vydal Maťa). Na tři desítky povídek hledají hrůzu v krajině i ve vlastní hlavě, v blízkosti lásky a smrti, uprostřed právě žité bolesti i ve zdánlivě konejšivých vlnách snu. Editor jde rázným krokem od romantismu přes dekadenci a avantgardu – málem do srdce nejaktuálnější temnoty. A většinou objevně – a vždycky s hlubinným nadšením!

Jako bonus pak sbírka básní Jakuba Bělana. Rodák ze Starého Plzence vydal svou prvotinu v roce 2008 – a svou druhotinu před pár týdny. Jmenuje se Závrať (na tři doby) (vydal Literární salon). Ty tři doby jsou tři úhly, z nichž k nám básník promlouvá: ich-, du- a er-forma. Závrať je pak společný jmenovatel, jednotící linka, rámec celé věci. Bělan je básník hrůzy, co se dere rovnou z jazyka, děsů a krutostí, co skřípou mezi zuby. Tohle není vize apokalypsy, tohle je rovnou apokalypsa: „Jsem černá smrt ve vašich rukou. / Sleduji vaše kroky, / kamkoli jdete. / Stojím vám v patách, / visím vám nad hlavou, / řítím se z výše doprostřed bodu, / kterým jste…“

A pokud by nesedly ani tyhle knihy, v roce 2025 vyšly desítky, stovky, tisíce jiných. A desítky, stovky, tisíce jiných vyjdou i v roce 2026!