Padesát let od smrti domácího autora? Václav Jan Maria Cafourek, zemřel 6. listopadu 1976. Že nevíte, o koho jde? Vždyť napsal Křemílka a Vochomůrku, hajného Robátka a jelena Větrníka, loupežníka Rumcajse nebo Makovou panenku a motýla Emanuela. Měl pseudonymů celou řadu, třeba Jan Neděla nebo Karel Poledne, ale slávu na poli pohádek pro děti posbíral pod jedním jediným: Václav Čtvrtek.

Padesát let od smrti zahraniční autorky? 12. ledna 1976 zemřela Agatha Christie. Taky její původní jméno znělo jinak: Agatha Mary Clarissa lady Mallowanová, rozená Millerová. Posmrtně žije v dlouhé řadě svých detektivek, v jejichž titulech to nemůže být jinak – samá „záhada“, „smrt“, „vražda“ a podobně. Rezonuje globálně, s překlady do víc než stovky jazyků, s víc než dvěma miliardami prodaných výtisků! Takže ji po zeměkouli dneska četl každý čtvrtý.

Kdo dál? 29. prosince má sto let od smrti Rainer Maria Rilke, básník, na jehož verš se dají navěsit adjektiva jako symbolistní, spirituální, existenciální. Byl dramatickým poutníkem mezi kulturami a jazyky, občas bývá považován za výchozí bod hlavní éry pražské německy psané literatury přelomu 19. a 20. století. „Jsem Pražan,“ řekl, „ale ruské krve, a je jen náhoda, že mou mateřštinou je němčina.“

Jako možný pandán pak Ingeborg Bachmannová, která by stovku oslavila 25. června 2026. Rakouská básnířka, prozaička, esejistka, autorka celoživotně pronásledovaná mizením, ztrácením, koncem, smrtí. Krutě existenciální tvůrčí typ. Partnerka Paula Celana a Maxe Frische. Její dílo je k mání v češtině pod tituly Třicátý rok, Malina, Tři cesty k jezeru anebo Místo pro náhody.

Stovku by letos, 31. března, oslavil taky John Fowles, románový hledač mezi modernou a postmodernou, autor Sběratele, Mága nebo Francouzovy milenky. Právě Sběratel, Fowlesova prvotina ze třiašedesátého roku, má dodnes asi největší sílu. Je to nadčasový horor o jedné zakomplexované malosti, která drze žalářuje a trápí, co nemůže mít: krásu, rozkoš, volnost, cokoli.

Letos by slavila i silná trojka za domácí: Arnošt Lustig (21. prosince), Miloš Macourek (2. prosince) a Ludvík Vaculík (23. července). Tady už každý jistě doplní to nejlepší podle svého: Sekyra a Český snář; Arabela a Mach & Šebestová; Démanty noci a Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Klíčová díla české kultury minulého století. Jak rezonují dnes?

To mají šanci prověřit dvě velké literární události, které proběhnou tento rok na přelomu června a července – a v říjnu. Zaprvé sedmý kongres světové bohemistiky v Praze, zadruhé prezentace České republiky jako hlavní hostující země na mezinárodním knižním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem. Hlavně ten Frankfurt, asi nejvlivnější akce svého druhu na světě, by mohl být maják: pro příští měsíce, možná roky, a třeba i dekádu.

Uvidíme. Každopádně šestadvacátý rok je pro českou literaturu, jak se dneska pěkné říká – velká výzva! A jistě i pro tu světovou.