Peklo teď a tady
Radim Kopáč
Francouzského spisovatele Jeana Giona zná přece každý! Tedy určitě jeho novelu o muži, který sázel stromy. Prvně vyšla roku 1953 a dodnes posbírala překlady do více než padesátky jazyků. Další kolo globální popularizace pak zajistil v sedmaosmdesátém přepis do animovaného filmu, vyznamenaný Oscarem. Je to dobře srozumitelný, vlastně úplně jasný text: realisticky napsaný příběh s trochou ekologické agitky a osobního nasazení na jedné a nostalgie, smutku na druhé straně. V hlavní roli solitér, který žije na rubu společnosti. Rozhodnutý vrátit úder, nasázet divočinu tam, kde by jiní nejradši pěstovali kulturu; chce místo slova činy, vrátit do pustiny souladný vztah člověka s přírodou.
Jenže pak je ještě jiný Giono. Daleko míň známý, skoro neznámý. Protože nesnadno uchopitelný, nezařaditelný, unikavý. Čtenářsky daleko míň vstřícný. Stylem, poetikou vždycky na pomezí, od každého trochu: něco postsurrealismu, něco nového románu, něco existencialismu – a nakonec i absurdního dramatu. Za první republiky, od třicátého roku, tedy ještě hluboko za Gionova života (1895–1970), mu začali mnozí čeští překladatelé dobře rozumět. Nejvíc Bohuslav Reynek a Jaroslav Zaorálek...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty a seniory