Divadlo Járy Cimrmana na pražském Žižkově po léta láká příznivce onoho virtuálního hrdiny, stvořeného Zdeňkem Svěrákem a Ladislavem Smoljakem v 60.letech minulého století. S Žižkovským divadlem jsou spojeni od roku 1992, a hrají zde – byť v pozměněném složení – stále.  Nicméně, Žižkovské divadlo není jen jejich baštou, objevují se tu pravidelně i další soubory. Ať už jsou to hosté z příbramského Divadla A.Dvořáka či divadlo Aqualung.  Ale nejčastěji tu hraje už téměř patnáct let D3 Company pod vedením Martina Vokouna.

Do nedávna byla ředitelkou divadla Jana Rumlenová (manželka jednoho ze členů DJC), která nyní oficiálně předala veslo právě Martinu Vokounovi. Ten zná tento prostor důvěrně, se svým spolkem zde působí už od roku 2011. Už pár let tu ve spojení se členy divadla Puls (Lucie Botlíková a spol.) nabízejí pestrý program, k němuž během léta přibývá program Žižkovský divadelní dvorek, tj. open-air představení „pod lípou“ či site-specific v celé budově divadla. Po Čechovově Rackovi letos přibyla variace na jeho další známo hru, totiž Tři sestry. A už pár let se s úspěchem v létě hraje původní detektivka Hotel Žižkov, na které se autorsky podílejí Martin Vokoun a Lucie Botlíková.  Sympatické je, že se tvůrci vztahují k lokálním reáliím, a dělají tak Žižkovu dobrou reklamu. Vzhledem k tomu, že takový typ produkce vyžaduje poměrně komorní publikum, není divu, že po celé léto bylo na oba tituly – v příjemném prvorepublikovém hávu -  vyprodáno.

Detektivka z první republiky Hotel Žižkov   Foto archiv divadla

Mou první návštěvou byl Hotel Žižkov. Společně s diváky jsem putovala divadlem a dvorkem, potkávala postavy děje, a společně s nimi objevovala různá skrytá místa, kde se odehrávaly jednotlivé epizody děje. Už při vstupu do divadla - hotelu každý divák dostal symbolický klíč od pokoje od samotného majitele (podle barev jsme se pak rozdělili do jednotlivých skupin). ale jak se ukázalo, pokoje byly plné, a tak jsme strávili čas prohlídkou hotelu prolnutou retropohledy do minulosti, která poodhalila, co se tu kdysi dělo. V záblescích před námi defilovali milionářka na pojízdném křesle a její pečovatelka, revuální hvězda a její milenec, svérázný personál, i nešťastný majitel hotelu, který neustále pobíhal mezi jednotlivými skupinkami a uklidňoval hosty… Prošli jsme tak dům doslova od sklepa po půdu, a nahlédli do míst, kam se většinou divák nedostane.  Zábavné a chvílemi napínavé či skoro strašidelné úryvky příběhů se nám odehrávaly před očima, a my jsme si postupně skládali mozaiku nejasných příběhů. V závěrečné scéně v hlavním sále, kde všechny postavy příběhu usedly tváří v tvář divákům, měli jsme možnost klást jednotlivcům otázky, a pomocí (často vyhýbavých) odpovědí protagonistů hledat viníka dávné tragédie. Ale samozřejmě se ukázalo, že všechno bylo a je trochu jinak…  Odvážný a s gustem zahraný kus s bonusem tajemného zákulisí!

Tři sestry ze Žižkova, originální adaptace Čechovvovy hry do prostředí Žižkova Foto archiv divadla

Na sklonku léta jsem navštívila Tři sestry ze Žižkova, vtipnou a chytrou, reáliím Žižkova přizpůsobenou verzi Čechovových Tří sester.  Odehrává se cca v době vzniku původní hry (ukazatelem může být zmínka jedné ze sester, že kdysi bydleli na Ferdinandově třídě, jak se jmenovala Národní v letech 1870–1919). Tři sestry se symbolicky jmenují Věra (Víra), Naďa (Naděje) a Ljuba (Láska), a celý děj je rozehrán v prostředí dvorku pod košatou lípou, s průhledy do různých částí objektu. Znáte-li děj Tří sester, je zábavné sledovat, jak se autor adaptace vyrovnal s geografickými a časovými detaily, spojenými s dobou, kdy ještě Žižkov nebyl součástí Prahy. A tak místo DO MOSKVY! Tady zaznívá DO PRAHY! Ukazuje se, že sen nemusí být nesplnitelný, nebýt zaseknutosti sester. I když stále touží vrátit se do centra, odkud byly nuceny se vystěhovat, reálně ze „vzdáleného“ Žižkova do Města nikdy nesestupují.  Konkrétní místa, např. Karlínská kasárna, ale také nedaleký vrch Vítkov, blízká žižkovská hospoda, Židovské pece, to vše dodává příběhu nešťastných tří sester a jejich nápadníků (+ jednoho nešťastného manžela) autenticitu. Když sledujete jejich setkávání, touhy, pseudofilozofické hovory s důstojníky příchozími z kasáren, i to, jak agresivní Andrejova žena postupně opanovává prostor a sestry doslova z domu vytlačí, máme pocit, jako bychom se opravdu ponořili do minulosti, v níž sestrám jejich dobrovolná izolace, životní nepraktičnost a neschopnost hnout se z místa vytváří ze života malé peklo.

Dnes je ovšem Žižkov opravdu nedaleko, tramvají číslo 9 nebo 15 jste tady za pár minut z centra. Obě představení byla příjemným zpestřením letních večerů, ale na další reprízy je třeba si počkat do dalšího léta.  Nicméně, i další položky repertoáru (mj. Agnus Dei nebo Stockholm) rozhodně stojí za návštěvu.

 

Lucie Botlíková, Martin Vokoun: Hotel Žižkov

Režie Martin Vokoun, dramaturgie Kristýna Čepková, Výprava Barbora Volrábová, hudba Zdeněk Dočekal

Hrají: Josef Horák / Michal Kuboušek, Jana Valentová, Markéta Mandová, Martin Hlubocký, Kateřina Kuboušková, Jan Pichler, Karolína Půčková, Václav Krámkotký, Lucie Botlíková / Barbora Jelínková, Petr Florián / Michal Hnátek, Lucie Kožinová / Jana Rumlenová, Zuzana Částková / Taťána Havlová

Premiéry 23. a 25. června 2023

Martin Vokoun: Tři sestry ze Žižkova

Režie Martin Vokoun, dramaturgie Kristýna Tejmarová, kostýmy Eliška Nejedlá

Hrají: Lucie Helena Botlíková / Jana Valentová, Eliška Nejedlá, Anna Faldusová, Anna Klamová, Martin Hlubocký / Michal Kuboušek, Petr Florián, Václav W. Kraus, Václav Krátký, Josef Horák

Premiéry: 25. června a 30. června 2025