Recenze

Jak vypreparovat diktátora

Lukáš Dubský

Komorní prostor Malé scény ve dvoře se pro Východočeské divadlo Pardubice stal v posledních letech místem pro experimentálněji laděné inscenace. V loňské sezoně tam režisér Marek David připravil adaptaci románu Virginie Woolfové Orlando, kdy zkoušení začínalo bez pevného textu a celkový tvar se skládal nejen z útržků známého literárního díla, ale také ze zážitků a pocitů herců. Loni na podzim pak měla na Malé scéně českou premiéru inscenace hry Maji Zade Zřít do tmy [oidipus], kterou napsala pro berlínskou Schaubühne a tamního uměleckého šéfa Thomase Ostermeiera a kterájež je převyprávěním oidipovského mýtu zasazeného do prostředí dnešního korporátu. Volání rodu pokračuje v této dramaturgické linii a jedná se o divácky nesnadno stravitelný počin.

Štěpán Pospíšil a Karolína Šafránková ve Volání rodu
Foto: David Novotný

Autorský projekt režisérky Elišky Říhové vychází z mnoha zdrojů, pro příběh byl největší inspirací méně známý román Gabriela Garcíi Márqueze Podzim patriarchy. Hlavní postavou je blíže nespecifikovaný diktátor (Josef Láska), jenž umírá za hradbami svého prezidentského paláce. Jeho osobnost přibližují promluvy lidí, kteří ho provázeli celým životem. Matka (Ludmila Mecerodová) vzpomíná na jeho dětství i na to, jak těžké zkoušky musela přetrpět její mateřská láska, když se ze syna vyklubal člověk, jemuž nedělalo problém páchat jakákoliv zvěrstva...

Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.

Chci předplatné

10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty

E-shop Divadelních novin
Divadelní noviny

Přihlášení