Inscenace hostujícího režiséra Mariána Amslera v Klicperově divadle v Hradci Králové navzdory názvu Kafka (Is Not Dead) začíná i končí scénou Kafkova umírání. Děje se tak za „hemžení“ dalších sedmi aktérů a aktérek v bílých košilích a černých oblecích s buřinkami, za směsice zvuků, hudby, zpěvu, zvonění tramvaje a ve stínu proměnlivé konstrukce z černých kvádrů a krychlí. Ty v průběhu představení aktéři různě přeskupují a našikmo naklápějí, na jinak holém jevišti je i starý gramofon a psací stroj. Toto pohybové a zvukové dění má evokovat ruch velkoměsta počátku 20. století. Uprostřed jeviště přitom umírá Kafka na lůžku – v sanatoriu a pouze za přítomnosti své poslední partnerky Dory Diamantové.