Rokokový Figaro a současné vášně
Helena Havlíková
Nebývá u nás obvyklé, aby si repertoárové operní divadlo s vlastním orchestrem najímalo jiný orchestr specializovaný na historicky poučenou interpretaci. Brněnské Národní divadlo s šéfem opery a režisérem Jiřím Heřmanem si spolupráci s Collegiem 1704 a Václavem Luksem vyzkoušelo už před třemi lety při nastudování Händelovy Alciny. Úspěšně – nejen pro brněnské publikum, ale také pro koprodukční divadla ve francouzském Caen a Slovenském národním divadle. A jak nastínil Jiří Heřman, jeho cílem je v těchto projektech pokračovat i v Národním divadle, kde povede operní soubory od roku 2028.
To lze po zkušenosti s Alcinou a nyní i Figarovou svatbou velmi přivítat, i když v hudebním provedení premiéry Figarovy svatby ne zcela bez výhrad. Ocenění dozajista zaslouží měkký zvuk orchestru, detaily frázování, vkus při užívání zdob, srozumitelnost deklamace, sezpívanost hlasů v ansámblech. U interpretů s takovými zkušenostmi však bylo zarážející, že při premiéře docházelo k nesouhře mezi orchestrem a sólisty. Václav Luks volil svižná tempa, což při četných ansámblech náročných na koordinaci a při pestrém rozehrání akcí bylo pro všechny náročné...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty
