Lucie Trmíková (a já) na hranici vyslovitelnosti
Josef Chuchma
Divadelní spolek JEDL deklaruje, že se dramaturgicky opírá o dva pilíře: o „transcendenci ve smyslu překračování“ a o „experiment ve smyslu propojování“. A je-li sám pojem transcendence často spojen s duchovní tematikou, pak pražský spolek k takové vazbě setrvale inklinuje – hlavní podíl na tom má herečka a autorka scénářů k „jedlovským“ inscenacím Lucie Trmíková. Ta se v nejnovějším titulu, nazvaném Květy noci, do věci transcendence nasadila tolik, že víc to snad už ani nejde.
„Už poměrně dlouho pracuju se svými deníkovými záznamy tak, že je vkládám po troškách do scénářů. Rozhodla jsem se teď nepoužít jinou postavu, skrze kterou texty promlouvají, ale otevřeně se k těm textům a stavům přiznat jako ke svým,“ říká Lucie Trmíková v programu ke Květům noci. Aby nevznikla mýlka: ne každé slovo, které v nové inscenaci zazní, pochází ze zápisků Trmíkové – do scénáře zakomponovala i úryvky biblických textů a žalmů...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty
