Jan Frič dokáže pokaždé překvapit, ať v dobrém, či ve zlém. Po odchodu z Národního, kde se rozloučil úspěšnými Bakchantkami, a dvouleté pauze se vrátil k režírování v Dejvickém divadle, které má od ledna nové vedení. Nastudoval hru Krkavci neprávem trochu polozapomenutého francouzského autora 19. století Henryho Becquea a oslnil tím, jak razantně dokázal uchopit staré realistické drama a přitom zachovat, ba ještě vypíchnout krutost i výsměšnost, s nimiž autor pitvá společenskou morálku. Díky skvělému nápadu použít starou televizní inscenaci tohoto kusu jako groteskně zmutovaný odraz současnosti se mu podařilo docílit nadčasového vyznění. Pomohla mu k tomu i výrazná redukce textu, která účinně zhustila jeho hlavní sdělení. K tomu je třeba přičíst vyhlášenou hereckou souhru Dejvických, která se pod Fričovým vedením znovu rozkošatěla a nabyla nových podob.