Lovci a mamuti
Josefína Formanová
Lákat na Privatizaci je dobrý tah, byť inscenace Borise Jedináka a Petra Erbese s kuponovou privatizací nakonec souvisí spíše okrajově. Jak se autoři v programu k inscenaci svěřují, mimo jiné proto, že zkrátka na nic nového nepřišli, třebaže „čmuchali“, kde mohli. Bylo by však líné shodit drama na Nové scéně ze stolu jako nepovedený pokus o divadelní investigaci. Nejen že titul táhne – hra se povedla. Navíc jako by inscenace prořízla (sic jen to) „korektní ticho“, jež visívá nad Národním divadlem.
Divák uvyklý dokumentárnímu dramatu umně vsazenému do popových prvků, konceptuálně pojaté scéně a střízlivému interpretačnímu výkonu si v novém kusu autorské dvojice přijde na své. A přece je Privatizace v kontextu tvorby Erbese a Jedináka zvláštní – zejména výrazným posunem k abstraktnímu ztvárnění konkrétní společenské látky. Stojí na funkční alegorii hysterie a mlčení národa. A především na vyprávění o propasti mezi soukromým a veřejným vůbec...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty
