Pavla Bergmannová
Tennessee Williams ve svých dramatech vždy reflektoval osobní i rodinná traumata, stejně jako specifický kontext amerického Jihu pojící se s dobou vzniku jeho textů. Silně autobiografické výpovědi ale nepostrádají ani nadčasová témata, což opakovaně přitahuje inscenátory a je zajímavé sledovat, s jakými přesahy pak dokážou klasika světové dramatiky smysluplně interpretovat. Nejnověji se s Tennesseem Williamsem – konkrétně s jeho Tramvají do stanice Touha – rozhodlo utkat Slovácké divadlo v Uherském Hradišti, které ke spolupráci již po čtvrté přizvalo režisérku Annu Davidovou. Její předchozí inscenace – Brechtova Svatba (2014), Šrámkův Měsíc nad řekou (2017) i Vyrypajevovi Opilí (2023) – provokovaly razantními výklady, které si sice našly nadšené obdivovatele mezi divadelními kritiky a odborníky, domácí publikum ale nejednou značně pobouřily.
Nepietně režisérka postupovala i tentokrát. Děj již téměř osmdesát let starého textu se rozhodla posunout do současnosti a soustředila se na aktualizaci vztahů hlavních hrdinů, vyhrocených během nečekané návštěvy osamělé Blanche u mladší sestry Stelly a jejího manžela Stanleyho Kowalského. Davidová zvolila i zatím nejnovější překlad Ester Žantovské a inscenaci oprostila od jižanského koloritu. Za tímto účelem z textu vypustila epizodní postavy bodrých bělošských i černošských sousedů či Mexikánů, které v dramatu napomáhají především barvitému líčení specifického prostředí americké společnosti konce čtyřicátých let minulého století...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty