Režisérka Anna Klimešová ve spolupráci s dramaturgyní Kateřinou Součkovou a souborem Divadla Na zábradlí vstoupila do dialogu s experimentální prózou Virginie Woolf Paní Dallowayová. Otevírá nejen složitě průchodnou literární předlohu, ale i závažná témata současnosti. Klimešová nevytváří skličující obraz světa ani s ním cynicky neúčtuje. Jejím záměrem je spíše rozkolísané tísnivosti naslouchat a rozumět. Ohniskem inscenace mají být témata viditelného a neviditelného. Cesta k porozumění světu by pak spočívala v zakoušení příběhu vnímání. Jeho sdílení a znovuoživování – návrat k jeho nerozptýlenému trvání – by pak mohlo být tichým vzkazem inscenace. Do obrazu rozpadajícího se světa jemnou trhlinou možná naivně, rozhodně upřímně a s jemnou ironií prosvítá naděje – oslava vnímání v jeho vyvstávání i zanikání.