Lhářky do vlastních kapes
Alena Zemančíková
Jiřina sleduje konspirační teorie a říká tomu „ověřování informací z více zdrojů“. Jinak je ale celkem normální, chodí nakupovat do nejbližší samoobsluhy a má ráda métský salám. Kamila se věnuje svému zdraví, biopotraviny si objednává po internetu a z domova nevychází ze strachu z nákazy: jsme v době doznívajícího covidu nebo těsně po něm. Tak jsou rozhozené karty pro dvě herečky stejného věku. Natálii Drabiščákové (Jiřina) a Pavle Tomicové (Kamila) se podařilo je vystihnout s použitím ostrých hereckých charakteristik.
Jiřina je plně pohlcená vyhlášením místního referenda, které má rozhodnout, zda se na místo bloku domů, v němž je i její oblíbená samoobsluha, postaví nový obchodně-kancelářský komplex. Nepřeje si to, protože ji změna připraví o každodenní sociální kontakt. Kamile je sociální kontakt lhostejný, vystačí si s internetem a stojí na straně změny: třeba to, co vznikne, bude dobré. Obě mají za sebou zkušenost profesního vyloučení: Kamila za normalizace kvůli tomu, že v srpnu 1968 byla hlasatelkou v televizi, Jiřina po listopadu 1989 za to, že byla horlivou komunistkou a funkcionářkou...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty
