Občan, spisovatel, démon: Tatarka
Veronika Bednářová
Osobní obrazy a intimní mužská zpověď, silně propojená s historickou a politickou reflexí. Kolážovitý, mozaikovitý styl, který má řád a nepůsobí suchopárně. Spisovatel Dominik Tatarka zde není detailně zkoumanou historickou postavou, ale subjektem, aktérem, hybatelem a démonem dění na jevišti. Taková je inscenace Tatarka činohry Slovenského národního divadla, která hostovala v České republice, když slavnostně uzavírala letošní 33. ročník Mezinárodního festivalu Divadlo Plzeň.
Hra s lapidárním názvem, uváděná v Bratislavě od loňského listopadu, nepožaduje od diváka předešlou znalost Tatarkova literárního a historického backgroundu, protože není pietní připomínkou jednoho z nejvýraznějších slovenských spisovatelů druhé poloviny 20. století (a jednoho z mála slovenských disidentů), který o sobě tak rád říkal, že je Čechoslovák. Je to vizuálně náročný portrét Tatarkova vzácně nekonvenčního vnitřního světa, portrét umělce hledajícího, chybujícího a velice bolestně strádajícího...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty
