Regionální dramaturgickou linku nevynechali na Vysočině ani v této sezoně a první premiérou se stala inscenace Velbloud v zemi nikoho. Mladý tvůrčí tým v čele s autorem Matějem Balcarem a režisérem Michalem Moravcem se nechal inspirovat úsměvnou historkou o tom, jak byl krátce po konci druhé světové války nalezen v lesích u Havlíčkova Brodu velbloud. Nikdo netušil, co si s exotickým sudokopytníkem počít, a tak ho nakonec skautské oddíly dopravily do pražské zoo. Není bez zajímavosti, že na trase z Čáslavi do Kutné Hory byl mezi průvodci zvířete i pozdější slavný režisér Miloš Forman.

Jihlavská inscenace využívá tuto zdokumentovanou událost jako základ, který ale přetváří pro své potřeby. Předně zde s velbloudem putuje jen jedna skautská parta, k níž se později přidá dívka, jež patřila k cirkusu, z něhož zvíře uteklo, a který byl vypálen a zbylí cirkusáci postříleni. Neobvyklá road movie je pro mladé skauty iniciační cestou, prožité události je posouvají z dětských let do dospělosti. Každý z nich se přitom se ztrátami iluzí a ideálů vyrovnává jiným způsobem.

Vůdce skupiny Láďa (František Maňák) je zpočátku za všech okolností čestný a pravidla dodržující kluk. Jenže skautská příručka, která dosud byla jeho biblí, nedokáže nabídnout řešení na rozmanité potíže, do nichž se skupinka při svém putování dostává. Láďův morální kompas se tak postupně zasekává. Už neví, čemu věřit a co je vlastně správné. Ondra (Matěj Polák) je zmítaný emocemi, obdivuje odboj a přebírá od dospělých rétoriku, že vše německé je špatné. Ani jemu ale toto zapálení pro věc nevydrží, když zjistí, že i mezi partyzány se mohou skrývat zrádci, a naopak potřebná pomoc může přijít od lidí s německými kořeny. Milouš (Tomáš Slabiňák) je Ondrovým protipólem, bývá váhavý a na nic nemá jasný názor.

Jediný, kdo se zdá prožitými událostmi relativně nepoznamenán, je Miloušův mladší bratr Jirka (Petr Šindler). Možná, že právě díky své dětské perspektivě dokáže poválečný chaos vnímat jen jako dobrodružnou překážku, která skupince brání dosáhnout vytyčeného cíle. Zatímco parta kluků míří do Prahy, aby zachránili velblouda, cirkusačka Emma (Veronika Šupejová) tam chce začít nový život. Zdobí ji proto samostatnost a rozhodnost, která skautům někdy chybí.

Pro všechny cesta znamená vystoupení z komfortní zóny. Autorům inscenace se daří zachytit chaos, který v krátkém mezidobí mezi dvěma totalitami panoval. Frustrace z války znamená erupci násilí, jímž jsou řešeny často i malicherné konflikty. Krutost je ale střídána i laskavostí a nezištnou pomocí. Nechybí tu naděje, že po okupačních letech přijdou lepší časy. Jihlavská inscenace se snaží nikomu nestranit, nevykresluje žádnou skupinu obyvatel, ať už to jsou Němci, Češi nebo představitelé Rudé armády, jako apriori špatnou. Na složitou dobu se snaží dívat dětským pohledem a s trochou černého humoru. Epizodická struktura má za následek jistou rozkolísanost, jelikož ne každou scénu se podařilo vypointovat, ale jako celek má inscenace jasné směřování.

Zatímco ústřední pětice poutníků je pojata jen v lehké nadsázce a jejich představitelé se nesnaží dětské hrdiny karikovat, epizodní postavy, které cestou potkávají, mají výraznější komickou stylizaci. Herci v nich mohou uplatnit cit pro grotesknost a schopnost rychlé charakterizace skrze nějaké výrazné gesto či styl mluvy, v čemž vynikají především Lenka Schreiberová a Kristýna Nováková.

Samostatnou postavu, kterou nelze nezmínit, tvoří velbloudice Pepita. V Jihlavě použili loutku v životní velikosti, kterou přímo na jevišti ovládají tři loutkovodiči (Marek Goj, Jan Polívka a Valerii Hridin). Velbloudice zde ovšem není pouhou rekvizitou, ale plnohodnotnou dramatickou postavou, jež má na svědomí nejeden povedený gag.

Velbloud v zemi nikoho se může stát inscenací pro celou rodinu, která přináší dobrodružný příběh v komediální nadsázce, jež ovšem nezakrývá problematičnost doby, v níž se odehrává.