Recenze

Zrcadlení krásy a iluzí

Jiří Landa

Do své 58. sezony s tematickým názvem Zrcadlení vstoupilo A studio Rubín premiérou divadelního komiksu V zrcadlové síni. Inscenace vznikla v koprodukci s Kolonií z. s. volně na motivy stejnojmenné obrázkové knihy švédské autorky Liv Strömquist. Režie se ujala Lucie Ferenzová, adaptaci připravila scenáristka Dagmar Fričová.

V zrcadlové síni
Foto: A Studio Rubín

Na malé rubínovské jeviště vtrhne čtveřice hereček Anežka Šťastná, Nataša Bednářová, Anita Krausová a Markéta Ptáčníková. Během necelé hodinky trvajícího představení diváky provádějí vybranými myšlenkami a pasážemi z komiksového románu švédské autorky Liv Strömquist a přibližují osudy několika výrazných či významných žen, které v různých epochách historie zápasily s tlakem na ideál krásy. 

Na začátku inscenace se dostaneme do pohádkového příběhu o Sněhurce a zlé královně, která touží být nejkrásnější na celém světě. Pohádková postava je vzápětí konfrontována s osudem instagramové celebrity Kylie Jenner, která má ve svých osmadvaceti letech již po několika plastických operacích, přičemž platí za jednu z nejvlivnějších osobností Instagramu. Díky enormní sledovanosti svých příspěvků posléze rozjela byznys s kosmetikou a vlastní značkou oblečení. Téma nerealistických standardů krásy se tak přirozeně přesouvá do současnosti, kde sociální sítě umocňují všudypřítomné naléhání na vzhled a dokonalost.

Lucie Ferenzová však svoji novinku vystavěla s patřičným nádechem humoru, takže nečekejte žádné moralizující, patetické či bolavé scény. Naopak. Čtveřice skvěle sehraných hereček se s lehkostí, nadhledem a s energií sobě vlastní pouští do glosování stereotypů a ukazuje, že i vážná témata lze zpracovat s vtipem. Výrazný je především výkon Nataši Bednářové, která dokáže ze své fyziognomie vytěžit maximum a vytvořit jejím prostřednictvím výraznou hereckou devizu.

Příběhy ikon, jimiž byly například Marilyn Monroe či císařovna Sisi, která byla pověstná svým útlým pasem, ale také drastickými dietami, jež s sebou nesly i časté hladovění, ukazují, že posedlost krásou má hluboké kořeny. Nic zásadního se za poslední desítky let nezměnilo. Pouze sociální sítě problém zesílily a rozšířily ho do masového měřítka.

Rubínovská miniatura, jejíž důležitou složku tvoří hudba Markéty Ptáčníkové, sice nepřináší odpovědi na otázky, jak docílit toho, aby nebylo na lidi s pohlednější tváří automaticky nazíráno jako na sympatičtější a schopnější jedince, nicméně upozorňuje na fakt, že se za krásným pozlátkem viděném na jakékoli ze sociálních sítí automaticky nemusí skrývat poklad, který by nás udělal šťastnějšími.

Divadelní noviny

Přihlášení