V malém sále pražského divadla „pro děti a mládež“ jsme usazeni před zrcadlo zabírající celou plochu jevištního obzoru, takže výtvarný prvek, známý třeba z děl legendárního scénografa Josefa Svobody, můžeme vstřebávat tak, že sledujeme sebe samotné v očekávání začátku inscenace. Ta skleněná plocha se později různě překlápí (zrcadlo bylo pouze optickým efektem) a lze ji používat i při dalších scénických postupech, například při promítání dokumentárních výjevů z historie, kterých divadelní projekt nabízí ku prospěchu věci jen decentní množství...

Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.