Děj se odehrává během jednoho týdne rodinné dovolené v luxusním horském středisku. Jak už to ale bývá, plánovaná idyla se změní ve vyčerpávající traumatický zážitek, a to nejen pro jednu rodinu… Hybatelem, který dá emoce do pohybu, je lavina, která byť řízeně odstřelená, rodinu vyděsí v open-air restauraci na vrcholu hory. A frustrovaná Ebba po útěku svého muže Tomase před hrozící lavinou sezná, že tohle opravdu není ten pravý ochránce rodiny, ale odporný slaboch. Toto zjištění jí natolik ochromí, že je se všemi detaily zveřejní před přáteli. rozvedeným kamarádem Matsem a jeho o dvacet let mladší přítelkyní Jenny.  A také v jejich vztahu analýza této události způsobí pěkný šrumec. V pohodě je tak jen svobodomyslná matka Charlotte, která si od rodiny přijela odpočinout a užít si s ochotným mladíkem…

Je jasné, že v miniaturním prostoru Na půdě lze takové drama inscenovat jen s velkým nadhledem a nadsázkou. Diváci jsou od jeviště odděleni provazovými zábranami, takže si mohou připadat, že se před nimi odehrává jakási performance v muzeu či na výstavě. Místem veškerého dění je bílý prostor spojující zadní stěnu a podlahu scény, kde jen v malém okýnku na pozadí vidíme obrysy hor, a střed scény osvětlený malými žárovkami ovinutým stromečkem, s několika huňatými kůžemi kolem. Zimní atmosféra přiznaně přiživuje kouřostrojem „neviditelný“ herec. Všichni protagonisté mají poctivou výstroj, péřové bundy, teplé funkční prádlo, přezkáče a helmy. A samozřejmě lyže. Vzhledem k malému prostoru, který v určitých chvílích znamená interiér výškového hotelu, rodinný pokoj, restauraci, výtah a jindy sjezdovku, je kromě vyřčených slov důležitá také pohybová stránka, která s nadsázkou naznačuje nejen nekonečnou řadu selfíček osob pózujících na pozadí štítů zasněžených hor, ale také strmou sjezdovku, po níž fičí lyžaři (humorná choreografie pohybů v přezkáčích), či – při rozčileném dialogu Matse a Jenny – také nekonečné schody hotelu, po nichž scházejí dolů.

Taková normální rodinka se zaneprázdněným otcem (Petr Šmíd), frustrovanou matkou (Dana Verzichová) a dvěma vzdornými pubertálními dětmi, které jsou na jedné straně drzé, a na druhé straně plné obav, že se rodiče rozvedou (Teodor Michael Krch, Magdalena Šímová) vypadá na počátku jako jakákoli jiná rodina na dovolené. Věčně se hádají, a chvílemi si zase hrají na vzornou rodinu. Je ovšem jasné, že společný pobyt, který měl rodinné vztahy utužit, netěší nikoho z nich. Podobá se právě oné hrozivé lavině, která se zvolna řítí na nic netuší lidi. Postupná gradace a doslova rozpatlávání problému, který vše dal do pohybu, ovšem svědčí o tom, jak většinu podobných situací v životě zametáme pod koberec a prostě je neřešíme. Až nastane chvíle, kdy nahromaděný stres prorazí na povrch a způsobí (bezmála) zkázu.

Na rozdíl od filmu, v němž jen stěží nacházíme chvíle, kdy se atmosféra uvolní smíchem, scénická verze dává možnost (a vlastně i nutnost) nadsázky, kterou režie Adama Doležala hojně využívá. Ústřední dvojice Ebby a Tomase v interpretaci Dany Verzichová a Petra Šmída vystřídá celou škálu pocitů, které patrně v manželství zažívají všichni (únava ze stereotypu vztahu, nervozita, stupňující se hysterie, výmluvy, sypání si popela na hlavu, napjatá atmosféra střídaná s okamžiky vzájemného porozumění, důvěrnosti, humoru či eufórie). Výraznou úlohu zde hrají obě děti Vera a Tomas (Teodor Michael Krch, Magdalena Šímová/ alt. Ažběta Drvotová, Kryštof Maršán), které jsou svým přístupem k rodičům, svým chováním a svými výroky naprosto autentické, a celou „umělou“ situaci výrazně oživují. Pro druhý pár Matse a Jenny (Pavel Oubram a Eliška Brumovská) zvolila režie crazy podobu. Jejich vztah naznačuje temperamentní bouřlivost (a vášeň počátku vztahu, kdy se starší muž zamiluje do mladé ženy). Oživující jsou momenty, kdy sledujeme jejich rozdílné chování v přítomnosti přátel, a o samotě. Zábavná a velmi svižná je jejich hádka, kdy do kolečka rozčileně obcházejí prostor scény, ale z jejich pohybů je patrné, v kterém okamžiku jakoby scházejí do dalšího patra a mávnutím ruky se snaží aktivovat stále zhasínající světlo, a nebo jejich noční diskuse, kdy partnerka má jediné přání spát, zatímco partner chce neustále „řešit“ potenciální problém. Do třetice je tu dvojice náhodných milenců – pragmatická Charlotta (Táňa Kupcová) a mladý svalovec Brady (Jan Lukeš), která jako by nabízela další možnou verzi vztahů v rodině. Místo toho, aby se manželé hádali, manželka si vyrazí na hory sólo, a po návratu domů bude jistě lépe naladěna… Je-li tohle správné řešení, nechává ovšem hra na divácích.

Zatímco severský film končí spíše chmurně, scénická verze naznačuje happy end, či přinejmenším smíření s realitou. Závěrečná scéna, kdy celá skupina uvízne ve výtahu, je klaustrofobická Ebba první, která z výtahu unikne a manžela s dětmi nechává za sebou, dokládá, že v určitém okamžiku člověk opravdu jedná instinktivně.  Názorně ukazuje, že takové selhání se může stát každému. Nicméně, celý příběh jedné dovolené svědčí o tom, v jak rozporuplných vztazích žijeme, jak snadné je chybovat a jak nesnadné odpouštět.