Do Disku relativně soustavně chodím už nějakou dobu, a jak zjišťuji v občasných hovorech s kolegy a kolegyněmi, není nás z kritické obce potulující se po pražských divadlech zrovna moc, kdo produkce v Disku pravidelněji sledujeme. Přitom podle mě jde o užitečnou činnost hned z několika důvodů. Zpětně je nejen k profesnímu, ale i prostě k diváckému užitku, když si vybavujete, jak „na škole“ hráli ti, kdo jsou dnes exponovanými, či dokonce již etablovanými jmény...

Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.