Pohádka začíná obligátní situací, sudičky, tentokrát jen dvě (Lucie Valenová a Michaela Váňová), nad kolébkou malé princezny přidělí holčičce jméno Maceška, což je přes nabízející se slovní hříčku vede k věštbě, že dívka bude v dospělosti macechou. A po „odstrašujícím“ songu o náhradní matce se rázem ocitneme již v Maceščině dospělosti (Sára Vosobová). Její ovdovělý tatík král (Daniel Šváb) již vypsal „konkurs“ na ženicha a v komicky vděčné miniatuře se jako první princ představí poněkud hulvátský Roderik (Ondřej Nosálek). Další aspirant Frederik (Jiří Kniha) se vyznačuje vůči překvapené dívce značnou devótností, zároveň však dává najevo, že by jeho nastávající měla být v podstatě služkou. S dalším, evidentně pro manželství nezpůsobilým mladíkem Zlatohlavem dorazí jeho matka (více rolí zdatně zvládající Lucie Valenová), která chlapeckou loutku oživuje také břichomluveckou ukňouraností. Konečně přichází ospalý princ Richard (Fiala téhož křestního jména), který se sotva drží na nohou a během pokusu o kontakt upadá znovu a znovu do spánku, herec předvádí výraznou, ale nepřehrávanou etudu.

Toho si ovšem Maceška vyvolí, také proto, že Richard už není žádný zelenáč, ale vdovec se dvěma dětmi (představují je Naďa Melková a Vojtěch Franců, kteří nám již zprostředkovali vstupní vokální číslo), princezna totiž po dětech touží. Kontakt s nimi ovšem není snadný, Richardovi potomci ji nepřijímají, a když se jim pokouší uvařit dobrou krmi, neokusí ji, naopak jídlo znehodnotí a dojde k bitvě bramborami mezi nimi a také královským kuchařským personálem. Tatík se mezitím na Maceščin pokyn vzdálil (chtěla se s dětmi sblížit bez jeho pomoci). Odjel do zábavního střediska Las Pegas, kde se v bazénu také za přítomnosti mořské panny setkal s tchánem i oběma bývalými konkurenty, kteří se dali dohromady a řídí teď jedno království společnými silami, všichni čtyři se v uvolněné atmosféře osvěžujícího prostředí spřátelí. Panství obou princů sužuje dvouhlavá saň a pánové se vydají vypudit ji z jejího jeskynního úkrytu. Děti mezitím utekly z domova, Maceška je hledá, dochází k setkání s ježibabou z perníkové chaloupky (opět výrazná kreace Lucie Valenové), ta ovšem není nijak zákeřná, svoje pohádkové bydliště pronajímá a podotýká, že „dneska je v ubytovacích službách velká konkurence“. Fabule se ještě několikrát zauzlí, Richard děti přesvědčuje, že Macešku miluje, ony se domnívají, že ho očarovala, ke všeobecnému smíření, vzájemnému postupnému odpouštění a vlastně instalaci nové rodiny dojde až v souboji na život a na smrt, kdy Richard, Maceška a obě děti společně přemohou zmiňovanou saň.

Text hry je plný jemného humoru, týká se to i obratů v písňových textech, kupříkladu Richard nabádá svou vyvolenou k větší trpělivosti po první odmítavé reakci dětí: „Každej se přece může splíst./ Tak nebuď z toho, prosím, smutná./ Syrečky taky nikdo nechce jíst,/ dokud je neochutná“. Songy prezentují herci na vysoké interpretační úrovni. Nepřekvapí to u vokálně ostřílených Vojtěcha Franců a Richarda Fialy, poprvé jsem ovšem slyšel zpívat – znamenitě – ucelené hudební číslo Daniela Švába, pozadu nezůstávají ani dámy Naďa Melková či poněkud hořkou barvou hlasu disponující „titulní“ Sára Vosobová. Některé písně vykazují nosnost kantilény (Richardovo milostné vyznání Macešce), rozpustilé vstupy dětského dua mají blíž k rapu. Patřičnou barevnost hudební složky zajišťuje živá kapela, jako vždy v Minoru spolehlivá. Funguje i nezbytná muzikálová koncovka, kdy zpívají všichni účinkující, kteří na jeviště vtančí.

Lví podíl na čarovné atmosféře této pohádkové roztomilosti má výtvarník Jakub Kopecký, důmyslně spouštěná i stoupající táhla vytvářejí iluze různých prostředí, ty jsou dokreslovány dynamickým svícením. Na draperie promítané uklidňující vzory připomínají domácké ubrusy, setkání s nestvůrou pak v narudlém dýmu podtrhují strašidelné, zákeřnou šelmu připomínající oči.

Z interpretů čiší nakažlivá energie, nezbytná pro komunikaci se soustředěnými dětskými diváky. Téma pro standardní pohádky poněkud nezvyklé možná přiměje i ty nejmladší v publiku popřemýšlet. Či alespoň emočně se naladit na to, že vzájemné pochopení a laskavost může zlidštit i ne úplně modelové varianty lidského soužití. A že při premiérové děkovačce dostávali umělci květináče s maceškami, bylo jaksi nabíledni.