Co především považujete za úspěch svého působení?

Musím přiznat, že když jsem vyhodnocoval programové prohlášení vlády v oblasti kultury, byl jsem vlastně mile překvapený. Splnili jsme velkou většinu našich závazků. Za to musím také poděkovat svým kolegyním a kolegům na ministerstvu, kteří odvedli obrovský kus práce. Opravdu velké změny se odehrály v legislativě. Z těch klíčových jmenujme zákon o veřejné kulturní instituci, významnou novelu autorského zákona, zásadní novelu zákona o audiovizi a samozřejmě velkou mediální novelu, která zajišťuje ekonomickou stabilitu médií veřejné služby a posiluje jejich odolnost vůči vnějším tlakům.

Co se též povedlo, je posílení rozpočtu ministerstva, které si kultura rozhodně zaslouží. Rozpočet MK ČR na rok 2025 je historicky nejvyšší - 21,53 miliardy korun. V době, kdy situace není jednoduchá v kontextu potřeb celého státního rozpočtu i mezinárodní bezpečnostní situace, jde o jasný důkaz toho, že i v těžkých časech je kultura prioritou. I navrhovaný rozpočet pro rok 2026 umožní kultuře dobře prospívat, ve svém objemu je druhý nejvyšší v historii.

Jak jste využili Národního plánu obnovy?

Řekl bych, že důsledně, díky něm bylo do kultury velmi smysluplně vloženo několik miliard korun. Zejména v oblasti podpory kultury v regionech a podpory profesního rozvoje umělců a zaměstnanců kulturní a kreativní sféry. A to nebylo v prosinci 2021, kdy jsem na ministerstvo přišel, připraveno pro čerpání těchto peněz téměř nic.

Jak jste uspěli, pokud jde o paměťové instituce?

Naší vládě se podařilo rozvinout či přímo naplnit projekty související s podporou paměťových institucí připomínajících dějiny a oběti totalitních režimů 20. století. Vznikl Památník holokaustu Romů a Sintů v Čechách v Letech u Písku, připomínání holokaustu má za úkol Centrum paměti a dialogu Bubny, jehož velká rekonstrukce začala letos. Zachránili jsme národní kulturní památku Rudá věž smrti ve Vykmanově, již se podařilo převést do majetku státu a o kterou se bude starat Národní památkový ústav. To jsou věci, ze kterých mám opravdu radost.

Vedle vysoce kladně hodnoceného zákona o veřejných institucích v kultuře je zavedení statusu umělce vnímané jako promarněná příležitost, která žádné sociální zajištění v podstatě neumožňuje, což padá na vrub pozměňovacím návrhům. Říká se, že je to první krok ke skutečnému sociální zajištění umělců.  Co o tom soudíte a jak vidíte budoucnost?

Problém statusu umělce je v tom, že se o něm nikdy nevedla celospolečenská diskuse, a museli jsme ho zavést proto, že nás k tomu zavazoval Národní plán obnovy připravený minulou vládou, která do něj tento závazek natvrdo vložila a jehož nesplnění hrozilo stamilionovými sankcemi. Já bych takto nepostupoval, obtížná témata mají procházet veřejnou debatou. A také se bohužel potvrdilo, že taková cesta vedla jen k veřejnému ostouzení celého konceptu. Očekávání byla různá, nebylo snadné vůbec najít definici profesí, vedly o tom intenzivní diskusi i sami umělci napříč sektory. Udělali jsme tedy základ. Od 1. července tak mohou kulturní aktéři žádat o zápis do tzv. Registru umělců. Registrovat se mohou výkonní umělci, autoři, uměleckotechnické profese nebo další tvůrci v kulturním sektoru.

K čemu to bude dobré?

Registr bude zdrojem dat o situaci v sektoru a první krok v sérii dalších opatření, pokud na nich bude politická shoda. Nyní se tedy do registru umělců může zapsat umělec, který tuto činnost vykonává nejméně 24 měsíců v době posledních 3 let a tuto skutečnost dokládá smluvními vztahy. A je třeba ještě doplnit, že registr slouží k evidenci osob, které jsou ve svých uměleckých a tvůrčích profesích v současné době aktivní, nejde o potvrzení umělecké kvality či ocenění celoživotního díla, ani automatické platby všem. Pro umělce zapsané v registru umělců je určen stipendijní program Ministerstva kultury. Zároveň se připravuje návazná dotační výzva na tvůrčí a studijní stipendia, vyhlašovací podmínky budou zveřejněny do konce září, přihlásit se bude možno v listopadu 2025. S tím, že výběrové řízení bude určeno pro fyzické osoby, zapsané v Registru umělců nejpozději k 15. 11. 2025. Další výzvy jsou plánovány na rok 2026. O žádostech budou rozhodovat odborné komise, stejně jako v případě dalších dotačních titulů. Nejde tedy v žádném případě o automatický nárok.

Bude možné pokračovat v dalším navyšování rozpočtu ministerstva?

V rozpočtu je oproti letošku mírný pokles vyvolaný tím, že v roce 2025 končí Národní plán obnovy a také se nebudou opakovat mimořádné příjmy, které jsme letos měli v souvislosti s prodejem budov Státního fondu kultury. Tyto peníze pomohly dofinancovat kupříkladu rozběh rekonstrukce Nové scény. V návrhu máme přes 18 miliard korun. To znamená, že otevřeme všechny dotační tituly, máme zajištěné financování všech rozběhlých investičních projektů a také našich příspěvkových organizací.

Jakou prioritu měl váš rezort u vlády při sestavování státního rozpočtu, bylo třeba hodně bojovat?

V současné vládě byla kultura jednoznačnou prioritou. Svědčí o tom legislativní kroky, rekordní rozpočty a finance na velké kulturní investice.

Ale třeba příspěvkové organizace jsou stále dlouhodobě podfinancované, nebylo by konečně na čase s tím něco udělat?

Jsou stále prioritou a je nutné v delším časovém horizontu tento vnitřní dluh narovnat. Finance na jejich provoz se v letošním rozpočtu zvýšily o 804 milionů korun. Navýšení je patrné i u Programu státní podpory profesionálních divadel a stálých symfonických orchestrů a pěveckých sborů, a to o 100 milionů korun. Kulturní aktivity, které pokrývají podporu nezřizované kultury (divadlo, tanec, výtvarné umění, literatura a další) letos disponují částkou 1,147 mld. korun. Záchrana a obnova kulturních památek a veřejné služby muzeí v roce 2025 získaly o 210 milionů korun více než vloni. Předvídatelné financování je zajištěno také u dotací na filmové pobídky. V roce 2025 je na ně určena částka 1,4 miliardy korun, tedy o 200 milionů korun více, než kolik na pobídky mířilo ve schváleném rozpočtu na rok 2024. Stávající návrh státního rozpočtu na rok 2026 dává kultuře také výrazné finanční prostředky. Letos na jaře jsem prezentoval navýšený rozpočet pro plánované investice v rámci celého rezortu, na které se podařilo získat dalších téměř 6 miliard korun. V souvislosti s investicemi jsou klíčové programy Péče o národní kulturní dědictví I. a II., jejichž cílem je zachránit a modernizovat jednotlivé objekty spravované příspěvkovými organizacemi prostřednictvím rekonstrukcí, výstaveb či dostaveb vybraných objektů ve vlastnictví státu.

Mohl byste uvést konkrétní projekty?

Příklady velkých investičních akcí jsou projekty Národního památkového ústavu – rekonstrukce Invalidovny, kde plánujeme vybudovat stálé expozice a nové sídlo Pražského filharmonického sboru s investicí 2,2 mld. Kč a s otevřením se počítá v roce 2029, Národní knihovny ČR – projekt II. etapy dostavby nového objektu v areálu Centrálního depozitáře v Hostivaři s investicí 770 mil. Kč a dokončením v roce 2027, Národního muzea – projekt výstavby moderní depozitární budovy Náprstkova muzea v Horních Počernicích v hodnotě 580 mil. Kč s dokončením v roce 2027, projekt nového depozitáře Národní galerie v Jinonicích v plánem dokončení v roce 2029, projekt Muzea umění v Olomouci - SEFO Středoevropské fórum Olomouc s investicí 1,28 mld. Kč, které bude první novostavbou muzejní budovy na území ČR od roku 1938, a samozřejmě rekonstrukce Nové scény a provozní budovy B Národního divadla s investicí 2,3 mld. Kč s plánem zahájení plnohodnotného provozu v lednu roku 2028.

V posledním roce svého působení jste narychlo realizoval spojení Institutu umění a Divadelního ústavu a Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu v Národní institut pro kulturu. Zdaleka ne všichni, kterých se to týká, jsou nadšeni, váš záměr byl podroben značné kritice. Institut vznikl k 1. 7. letošního roku. V této chvíli nemá už smysl rekriminovat proč jste se tak rozhodl. Přece jenom ale proč to bylo tak uspěchané, doslova na poslední chvíli, proč jste tak chtěl tenhle nápad uvést v život?

Hlavním cílem Národního institutu pro kulturu je stát se moderní, efektivní a otevřenou institucí s celostátním dosahem, která bude poskytovat komplexní podporu kulturní infrastruktuře České republiky. Změny týkající se obou institucí visely ve vzduchu delší dobu. Rozhodnutí o sloučení není rozhodnutím okamžiku, ale je výsledkem dvouletých úvah. NIPOS a IDU se vymykaly ostatním příspěvkovým organizacím. Mají svou odbornou činnost, ale vedle toho mají také významnou část v dobrém slova smyslu servisní. Když jsem na ministerstvu chystal koncepční věci, reformu dotačního systému a novou státní kulturní politiku, tak jsem pochopil, že by bylo optimální, kdyby odborné zázemí, které pro to potřebujeme, bylo v jedné organizaci. To byl jeden z významných důvodů, proč jsem se rozhodl je sloučit. Zachovat Divadelní ústav, zachovat Artamu, ale vytvořit silnou analyticko-koncepční a statistickou strukturu, kterou bude mít spojená organizace efektivnější. A co se týká té rychlosti. S trochou nadhledu lze říci, že se vlastně není čemu divit, protože celé moje působení na ministerstvu mělo celkově zrychlené tempo. Nyní má NIK novou generální ředitelku, jsem si jist, že její působení bude úspěšné.

Všechny, kteří se zabývají divadlem, zajímají osudy DÚ. Bude tedy DÚ v rámci NIK skutečně fungovat jako samostatný útvar a uchová si samostatnost knihovna, ediční činnost, výzkum atd. Garantuje to nějak ministerstvo?

Již při oznámení záměru transformace IDU a NIPOS na NIK garantovalo ministerstvo postavení DÚ. S přihlédnutím k tomu byli zástupci DÚ a divadelní obce zařazeni i do výběrové komise na nového ředitele, ředitelku. Ministerstvo kultury si jedinečný význam a přínos DÚ uvědomuje.

Jak to bude s novým působištěm NIK? Bude ho už zřejmě schvalovat nová vláda, jak celou záležitost vidíte a připravil jste nějaké podmínky nebo záruky? Víte už teď, co bude s Manhartským palácem, komunikuje MK s magistrátem?

V momentě, kdy bude vybráno nové sídlo pro NIK, musí to schválit na svém zasedání Vládní dislokační komise. Jsme si vědomi toho, že nová instituce nutně potřebuje nové sídlo, i toho, že to bude vyžadovat náklady. Dosavadní hlavní sídlo IDU a bývalého NIPOSu jsou vlastně pronájmy cizích nemovitostí a jako takové jsou dlouhodobě neudržitelné. Nelze předpokládat, že stát v dohledné době najde pro NIK sídlo v ideální budově patřící státu, patrně půjde i nadále o pronájem, je ale důležité, aby vše bylo „pod jednou střechou“. Stanovisko Magistrátu HMP k Manhartskému paláci je jednoznačné, po roce 2027 má s budovou vlastní plány.

Co vám dalo pět let ve vrcholné funkci a s jakými pocity budete odcházet, těšíte se až zavřete dveře nebo byste chtěl pokračovat?

Sloužit na ministerstvu kultury pro mne bylo velkou ctí a svou práci jsem dělal s radostí. Přineslo mi to mnoho krásných chvil, výjimečných setkání s výjimečnými lidmi, práci se skvělými kolegy, pocity úspěchu, ale samozřejmě i stres v případech, kdy se věci nevyvíjely tak, jak jsem si představoval. Třeba velká mediální novela byla složitý oříšek, stála spoustu sil a energie, ale nakonec jsme ji prosadili a jsem rád. Jsem celoživotní milovník kultury. A tak to i zůstane, bez ohledu na to, zda jsem ministr, nebo ne.