Někdy je třeba shodit svou postavu a zahrát pitomce
Josefína Formanová
Žádost o rozhovor se sestrou ANTONIÍ MARTINEC FORMANOVOU jsem přijala bez rozpaků. Ty se ale nakonec dostavily. Když mě Tonička přivítala doma s typickou odzbrojující laskavostí, došlo mi, že chystat se na sestru je specifická disciplína. Zodpovědná příprava? U sestry je třeba dvojnásobná. Prokoukne mou nezkušenost, šlo mi hlavou. Možná jsem před ní nikdy nebyla nervóznější. Nakonec to bylo jedno. Tonička poutavě vypráví, i když se sestra hryže do rtu. Hryže se zájmem a obdivem. Jako vždycky.
První velkou roli jsi odehrála jako Bivoj ve Starých pověstech českých, inscenaci podle původního scénáře, který vznikl pro vaši třídu. Byla to skutečně tahle role, co tě připoutalo k divadlu? Nebo to bylo dřív – když jsme s tátou Petrem Formanem a strýcem Matějem kočovaly po Evropě? Touha hrát přišla až s Bivojem, kdy jsem si herectví poprvé pořádně vyzkoušela. V tom byl Bivoj opravdu nejintenzivnější. Tehdy jsem byla ve druhé nebo třetí třídě základky...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty
