Tento rok si připomínáme sté výročí narození výjimečné osobnosti poválečného divadla a literatury Jana Grossmana, který odešel v pouhých šedesáti sedmi letech krátce po listopadu 1989. Skutečné svobody si mnoho neužil a jako bytostný humanista a odpůrce totality měl celý život potíže, opakovaně začínal znovu. Jeho žena a blízká spolupracovnice herečka MARIE MÁLKOVÁ s ním tento úděl neochvějně a věrně sdílela. A má také fenomenální paměť, takže v řadě rozhovorů, které jsme spolu za léta udělaly, stále nacházíme nová témata. Jan Grossman byl člověk velkorysý, který rány osudu přijímal s nadhledem, nelitoval se, naopak absurdity života ironicky glosoval. Marie má myslím podobný přístup. Pobavilo mě, když mi líčila, jak ve zlých dobách občas slýchala litování, že je škoda, že už nehraje, a když to doma vyprávěla, tak a Jan opáčil: „Buď ráda. Představ si, že by říkali – to je dobře, že už nehrajete.“