Neumožnit pomluvě ztratit sám sebe
Veronika Bednářová
Je radost poslouchat jeho uklidňující hlas, který vám dává naději, že svět, byť plný tragédií horších než ty shakespearovské, bude zase v pořádku. Profesor anglistiky a přední český shakespearolog MARTIN HILSKÝ (82), autor několika zásadních literárních studií a esejistických knih, již dávno vstoupil do dějin jako jeden z mála lidí na světě, kdo přeložil celé Shakespearovo dílo. Svůj úplně první překlad velké shakespearovské tragédie vytvořil v roce 1997 pro Othella v Národním divadle, v režii Ivana Rajmonta, v titulní roli s Borisem Rösnerem, tehdy černě nalíčeným a herecky strhujícím. Letos se jeho překlad Othella vrací na Letní shakespearovské slavnosti znovu (hrál se tu i v roce 2006), v režii Braňa Holička a v titulní roli s Robertem Miklušem.
Proč Othello v roce 2025? Důvodem jsou sociální sítě. Jago v Othellovi je totiž ještě subtilnější, rafinovanější, sofistikovanější záporná postava než Richard III. – a hlavní zbraní obou těchto padouchů je pomluva. Když jsem překládal Shakespearův Sonet 70, který je celý o pomluvě, zjistil jsem, že i dramatika samotného potkaly dvě výjimečně odporné pomluvy. V Londýně, když začínal jako velmi mladý, o něm jistý Robert Greene, což byl taky dramatik, ale hlavně bohém a znalec všech londýnských putyk a nevěstinců, napsal ve svém testamentu: „Pozor na tu přivandrovalou vránu!“ Myšleno pozor na toho chlapíka odnikud, na toho Shakespeara, co nemá ani Oxford, ani Cambridge, ani jednu z našich právnických kolejí...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty
