LUCIE TRMÍKOVÁ je nádherná na jevišti i v civilu. Mluvíme spolu o vážných věcech, o úzkostech a strachu ze smrti, který se tentokrát nečekaně promítl do její poslední hodně osobní autorské inscenace Květy noci. Lucie má ale taky báječný smysl pro humor a hravost. Řekla bych, že je snem kreativního fotografa – když ji Jiří Thýn fotil v ateliéru, měla spoustu nápadů, a tak vzniklo několik podob fotografií. A to je i její podstata – proměnlivost a taky velká autentičnost. I proto jsou její texty pokaždé jiné, i když stále nesou silné existenciální téma. Lucie se ale také může opřít o skvělého režiséra Jana Nebeského, svého životního partnera. To, co spolu vytvořili – a nejen v letech existence JEDLu –, je v českém divadle jedinečné.